Běsnění Vyšších Sil

Chapter 6.

Minuta za minutou se ploužily jakoby to byly hodiny, né minuty. Asi po pátém obejití celého tábora jsem se začala nudit a to jsem za sebou měla jen jednu hodinu a před sebou dalších pět. Myšlenka na tu dobu mě sama o sobě vyčerpávala. Nechápu proč mi dávají tak debilní úkoly. Jak tohle pomůže smečce? Jasně já vím, důvěra a tak, ale to nemůžu radši splnit nějakej krutopřísnej úkol, který zjistí jak jsem silná? U slova ,,krutopřísný¨ jsem se pousmála. Tohle slovo říkal Milan, ale to je moje stará smečka. Teď usiluju o místo do větší a silnější smečky. Doufám, že dělám správné rozhodnutí...

Mezitím co jsem přemýšlela, uběhla další hodina a pak další a další. Už mi zbývaly jen dvě hodiny do konce hlídky. Netušila jsem však, že to bude taková nuda. Ty poslední dvě hodiny byly delší než se zdálo. Už jsem neměla nad čím přemýšlet. Jen jsem slyšela z dálky spokojené pochrupování štěňat a ostatních členů smečky. Pozorovala jsem chýše a naslouchala těmto zvukům. Normálně by mě to štvalo,  ale teď mě to uspávalo. Když už jsem skoro spala, vylezl někdo z chýše, která byla úplně vzadu, kde jsou chýše pro omegy. Pomalu ke mně přicházela silueta menšího vlka. Blížila se ke mně a když už byla ode mně asi 10 metrů, zjistila jsem, že je to Sluníčko, ta nejveselejší fenka v táboře. Byla sice malá, ale velmi pracovitá a podle mě jí ani vůbec nevadilo, že je omegou. Když jsem jí pohleděla do očí, měla v nich stejný výraz jako vždycky. Šťastný a úplně neposkvrněně dobrý. Když se na ni podíváte, hned je vám líp, protože takovou pozitivní energii nikde nenajdete. 

Já: Ahoj Sluníčko, co tu děláš, proč nespíš?

Sluníčko (S): Ahoj Emm, co tu dělám? Jdu tě zkontrolovat, jak si vedeš a tak. Prostě taková morální podpora.

Řekla to s takovou radostí v hlase, že jsem se přistihla, že vrtím ocasem. Jak říkám, sluníčko je ten nejšťastnější vlkodlak na světě. Teda spíše bych měla říct vlk. Ve své lidské podobě už prý nebyla asi šest let. 

Já: Aha, tak to díky. Je tu trošku nuda, ale je to úkol, díky kterému se můžu dostat do smečky.

S: Já to chápu, tohle je tvůj předposlední úkol. Jsem strašně zvědavá, jaký bude ten poslední. A určitě ti moc fandím aby ses sem dostala.

Já: Děkuju, to je od tebe milé.

S: Nemáš vůbec zač. A jak dlouho ještě musíš hlídkovat?

Já: Ještě 10 minut. Díky tobě to uteklo rychle, tak já du obejít tábor a ty už jdi spát.

S: Dobře a ještě jednou hodně štěstí Emm!

Já: Díky.

Konečně jsem šla naposledy obejít tábor a vzbudit toho betu, který má hlídat po mě. Došla jsem k jeho/její chýši a zťukala jsem. Za chvíli mi otevřel Hnědý vlk.

On: Ahoj, jsem Marcus. A ty budeš Emm, ta která se uchází o místo ve smečce.

Já: Ano, to jsem já. Jdu tě probudit abys mohl pokračovat ve hlídce, ale očividně už jsi vzhůru.

Marcus (M): Jo, to jsem :). Už můžeš jít spát. Teď to převezmu já. A hodně štěstí v posledním úkolu.

Já: Jo, díky, tak zatím ahoj.

M: Ahoj.

Odešla jsem z jeho chýše a šla směrem k Ryanové. Došla jsem k ní a vstoupila  dovnitř. Ryan už ležel na posteli ve své vlčí podobě a já si lehla vedle něho tak abychom měli mezi sebou aspoň metrovou mezeru. Asi po půl hodině jsem začala usínat. V tom se ke mně Ryan přitulil a tak jsem musela ležet vedle něho. Neříkám, že by mi to vadilo, ale taky že by mi to nevadilo. prostě jsem to ignorovala a šla dál spát.......

Ahoj lidi! Po měsíci nová kapitola. Já vím, ale měla jsem toho moc a navíc mi jednu dobu nešel wattpad. Zase se budu snažit pravidelně publikovat nové kapitoly, ale nic neslibuju. Zároveň se omlouvám za pravopisné chyby, ale trošku víc jsem vyšla ze cviku takže tak. Doufám, že se vám kapitola líbila, ale nebojte, budou i lepší. Tohle byla nuda xD. Zatím Ahoj!