Běsnění Vyšších Sil

Chapter 2.

....Že by tu byl další vlkodlak?...

Ve stejný den, o hodinu dříve u Katy

Měla bych konečně zavolat Emm, nebo Milanovi. Za 1. je dnes úplněk a za 2. můj kluk dneska nemá čas. Zkusím zavolat Emče. Po 4 zazvoněních mého telefonu zjistím, že asi nebude doma nebo u telefonu, jelikož to nebere. No nic, jdu hrát CS:GO. Cítila jsem lehkou energii, ale nevěděla jsem proč je tomu tak. Moje fenka Sára (je to Maltéský psík) za mnou přišla a lehla mi k nohám. Usmála jsem se. Konečně byla ta pravá pohodová předvánoční atmosféra. Sice bylo úterý, ale i tak to bylo super. Zasnila jsem se a mezi tím mě v CSku 2x zabili. To už je jedno, stejně mě to nebaví, jdu se učit.

11.12. 2017 20:30h - Emm

Co nejrychleji jsem běžela za tím zvukem. Občas jsem musela znovu zavýt, abych zmapovala původ zvuku. Běžím už 10 minut a na to, že jsem vlkodlak, který běhá mnohem rychleji než člověk a dokonce i než vlk, bylo to dost dlouho. Z dálky jsem viděla siluetu větší postavy.  Byl to člověk a někoho vyhlížel. Proměnila jsem se zpátky do lidské podoby a z váčku, který vždycky nosím jsem si vytáhla oblečení (ano, vždycky když se proměním zpátky, ztratím všechno oblečení) a rychle jsem si ho oblékla. Šla jsem k té postavě a když jsem s přiblížila, zjistila jsem, že je to tak o rok starší kluk. Trochu jsem znejistila, ale hned jsem odehnala nervozitu a šla jsem dál. Byla jsem od něho asi 5 metrů a omylem jsem šlápla na větvičku, která byla přede mnou. Rychle se na mě otočil a měl při tom červené oči. Cukla jsem sebou jak jsem se lekla. 

Já: Ehmm.... Ahoj?

On: Čau, potřebuješ něco?

Mluvil příjemným uklidňujícím hlasem, při kterém jsem si myslela, že jsem v bezpečí jako nikdy. Jeho hlas byl sladký a ani ne moc hluboký a ani né moc vysoký. Prostě tak akorát.

Já: Ne, jen na někoho čekám. Ty jsi asi ten koho čekám, poznala jsem tě podle očí.

On: Aha, myslel jsem si, že jsi to ty. Jsem Ryan a slyšel jsem tě výt, tak jsem odpověděl.

Já: Já jsem Emm a byla jsem zvědavá, tak jsem se přišla podívat kdo tu je. Přece jenom jsem se nemýlila a jsou tu další vlkodlaci.

Ryan (R): Mno a máš nějakou smečku?

Já: Smečku? Ne, bohužel žiju na volný noze xD.

R: Můžeš být s námi.

To mě zaskočilo, mluvil neutrálně, kromě toho super hlasu jsem necítila žádné emoce. Možná je mnou taky zaskočený. Ale určitě bych ráda byla ve smečce, s někým, kdo mi rozumí. Když dořekl slovo s námy, hned se z keřů vynořili další a další vlkodlaci, bylo jich spousta! Odhaduju alespoň na 30 vlkodlaků a každý z nich vypadal jinak. Byla tam i mladá štěňata, která si hrála za svými hrdými rodiči. Tato smečka vypadala jako silná a chytrá smečka, ve které každý zná každého a všichni se navzájem tolerují. Zkráceně to jen na pohled vypadalo na úžasnou smečku. Jediné, co mě zaskočilo bylo, že jim velí 14ti letý kluk. Není to trošku divné? Vždyť tu jsou mnohem starší a určitě zkušenější samci, ale teď nemůžu hodnotit.

Já: Bude mi ctí být součástí vaší smečky. Jen mám 2 kamarády, kteří by taky potřebovali smečku.

R: Klidně je přiveď.

Já: Je tu ale bohužel jeden problém...

R: Jaký?

Já: Jsme od sebe od léta oddělení, každý je někde jinde.

R: Tak to nepůjde..... nemůžeme přijmout členy, kteří by s námi nebyli.

Já: Já to chápu.

R: To doufám, a taky doufám, že ty s námi budeš, byl bych nerad kdyby zabili tak pěknou omegu.

Právě jsem nevěděla nad čím přemýšlet dřív. Jestli nad tím, že mě někdo chce zabít, nad tím, že mě urazil tím názvem ,,omega'' a nebo nad tím, že mi řekl, že jsem pěkná. Raději jsem nepřemýšlela nad ničím a jediné co jsem ze sebe vydala bylo pouhé ,,hm''. Vidím, že pán má větší ego. Alespoň že je pěknej. Jen nevím, jak to řeknu Katy......