Jeden pád za druhým

°ten°

Mám pocit že mám deprese..
Nedokážu být šťastná,nedokážu se smát. Nedokážu nic.
Věci,které mě kdysi dělali šťastnou jsou mi lhostejné. Nezajímám se o ně.
Mám problémy,ze kterých jsem byla smutná..ale dokázala jsem se smát a měla jsem často dobrou náladu. Teď?
Nechci se s nikým bavit. Chci být sama a utápět se ve smutku.
Už nechodím ven každý den po škole..po škole jdu domů a nedělám nic. Jen sedím a přemýšlím na tím vším.

Každou minutou mi hlavou proběhne otázka,zdali to vůbec má smysl.

Žít život,ve kterém seš pořad posmutnělý a sklíčený.

Mám strach o svojí budoucnost..bojím se,že už nikdy nebudu šťastná jako dřív. Myslela jsem si že mě tato nálada přejde,ale ona ve mě stále je a nemá v úmyslech odejít.

Nevím co mám dělat...
Malé drobnosti mě dokážou srazit do kolen.
Každou chvíli mám návaly pláče.
Můj smích je falešný..ten upřímný už neexistuje.
Přemýšlím nad tím jaké by to bylo tu nebýt..nic necítít a netrápit se.

Nevím jak dlouho tento stav budu mít,ale užírá mě...