Zdá se mi,že nic z toho co se děje,není skutečné. Teda až na jednu věc. Bolest...
Teď mám na mysli tu fyzickou.
Jsem na sebe naštvaná,protože jsem do toho spadla. Ale na tom nezáleží. Když projíždím ostrou žiletkou po mé hladké kůži,tak vím že ještě dokážu něco cítit. Něco jiného než tu nekonečnou prázdnotu.
Jsem už tak nějak smířená s tím že radost je něco co v mém životě už nikdy nezažiju.
Abych to zažila,tak bych se musela snažit...ale já..nemám nikoho,kvůli komu bych se snažila.
ČTEŠ
Jeden pád za druhým
CasualeKaždý to známe. Ten zlomyslný pocit,kdy se cítíme být sami. Jsme obklopeni jen špatnými myšlenkami a není nikdo s kým bychom si mohli promluvit. Ztratili jsme sami sebe a jediné co v nás je,je prázdno. Přejeme si být zase štastní,ale to se nám i pře...
