Holka Odnikud

6. 12

6.12

Dneska přijedou kluci z Partičky. Mám je moc ráda, ale je to tak malá věc v porovnání s jinými. Celý dětský domov nežije ničím jiným, jen se připravují na tu velkou událost. Nijak je neshazuju jenom.. copak si vážně myslí, že to je tak důležité? Že to něco změní? Přivede to k nám snad více rodičů? A i kdyby... já teda adoptovaná být nechci ani náhodou. Taky by si mě nikdo k sobě nevzal, ale to je vedlejší. Já bych nešla.

Je mi třináct, dostala jsem se sem sotva před pár měsíci. Mám černé dlouhé vlasy a jsem divná. Nejenže tak vypadám, ale celý život se na mě všichni dívají skrz prsty. No, to ted mají důvod, ted jsme konečně divná. Podle jejich představ divná. Až budu velká, dám si do ucha piersing a možná i jinam. A chci tetování. A prostě... vypadat jinak. Líbí se mi takové ty kožené bundičky a roztrhané legíny a trička s nápisy, samozřejmě černá. To bych teprve byla vidět! V těch svých šedch legínách a růžovém tričku jsme akorát každému pro smích, nejen proto, že už jsou mi malé, ale i proto, že se to ke mě vůbec nehodí. Nenávidím barevné věci. A šedá je... no, prostě šedá.

S nikým se tu nebavím. Teda... vlastně s jednou holkou. Je to moje spolubydlící na pokoji a parkrát se se mnou pokusila seznámit, ale já ji odbyla. Nechci se s nikým bavit. Vychovatelka se mi pokoušela domluvit, ale jinak kolem mě všichni chodí po špičkách. Nechápu proč, já jejich soucit rozhodně nepotřebuju.

Chodím na jednu základní školu blízko u nás. Chodí tam i pár holek z děcáku, ale ty jsou deváťačky, takže se s nima nebavím. Já jsem šla teprve do sedmičky. Je to ostuda, měla bych být už v osmičce a ne se párat s těmi mrtňaty a učit se hlásit a sedět v klidu. Ve škole je hrozná nuda. Ne, že by se tam nic nedělo, ale jsou to takové dětinské a nevyspělé věci a hrozně mě otravuje s nima být v jedné místnosti. Jsou to pubertáci. Vychovatelka to slovo vždycky zasyčí tak jako by to byla nějaká kletba a přitom odporně sprostá nadávka. Zkrátka něco hrozného a úplně tabu. No, není to nic hrozného ani úplně tabu. Ačkoli s ní souhlasím, většina pubertáků je strašná. Nemůžu říct všichni, protože to by zahrnovalo i mě a já strašná nejsem. Nechovám se jako oni. Dělají akorát sami sobě ostudu. I když to já taky, nošením těch příšerných hadrů. Jenže já za to nemůžu. I když oni možná taky ne... ale krucištěrk to je fuk! Prostě jsou děsní a tečka.

Měla bych si vymyslet nějakou úžasnou přezdívku. Líbilo by se mi se jmenovat Emily Strange, ale tak už se jmenuje knížka a vypadala bych jako směšná kopírka. Chtělo by to něco jiného. Něco originálního a neotřelého... (jo, mám úžasnou slovní zásobu, že jo, deníku) Jenže já nevím co. Ani nevím, co mě vystihuje. Být nezávislá? ... to je tak směšné. Proč někdo chce být nezávislí? Já bych byla šťastná...