„Houstone, děkuju! Byli jste skvělí!" Zakřičel jsem naposledy do mikrofonu a vydal se pryč ze stage. Za sebou jsem slyšel potlesk a ohlušující křik mých fanoušků. Koncert byl super, ale byl jsem příšerně unavený. Měl bych teď ještě jet na nějaký večírek, ale vůbec se mi tam nechtělo. Nejradši bych se svalil do postele a usnul. Jenže bez Louise to nebude ono.
Na druhou stranu, kdybych byl v posteli s Louisem, tak bychom toho ani jeden moc nenaspali. Donutil bych ho křičet slastí a užíval bych si jeho perfektní tělo, které mi po měsíci na turné šíleně chybělo.
Musel jsem se v duchu okřiknout. Tyhle myšlenky si musím teď na nějakou dobu zakázat. Zaprvé se mi pak ještě víc stýská a zadruhé cítím, jak se mi prokrvují třísla, a zrychluje se mi tep.
„Harry, byl jsi perfektní," poplácá mě po zádech můj manažer Mike. „V šatně máš přichystanou šunkovou pizzu a studený jablečný džus." Mrknul na mě.
Nechápavě jsem zvednul jedno obočí a Mike se tomu výrazu zasmál. Znal mě, koneckonců to byl můj manažer, ale takhle dobře mě znal jen jeden člověk na světě.
„On je tady?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase a zrychlil jsem svoje kroky, protože jsem doufal, že na mě Louis bude čekat v šatně.
Mike si trochu smutně povzdechl. „Ne, bohužel tu není. Ale dal mi poměrně přesné instrukce, jak o tebe pečovat."
Smutně jsem si povzdechnul a vešel do šatny. Pořád jsem měl bláhovou naději, že tam bude. Že bude sedět na gauči. Bude se usmívat a vtáhne si mě do objetí. Jenže mě přivítalo jenom ticho a mírné šero. Na stole stála krabice s pizzou, která nádherně voněla a vedle toho skleněná lahev s džusem.
Svalil jsem se na gauč a pokynul Mikovi, aby šel dál. Bylo třeba probrat něco ohledně mého programu a chtěl jsem to mít za sebou. Nechápejte mě špatně, miluju zpívání a koncerty, ale Louis mi na tour vždycky hrozně chybí.
„Takže ty vlastně vůbec nejsi dobrý manažer, ale jen těžíš z toho, co ti o mně Louis řekl?" Zasmál jsem se na Mika a ten propukl v nefalšovaný záchvat smíchu.
„No, nějaké manažerské zkušenosti mám, ale je fakt, že ten Louisův seznam mi to s tebou dost usnadňuje."
„Hmmm... A co všechno na tom seznamu je?"
„To bude moje a Louisovo tajemství," zasmál se Mike a rukama naznačil, že si zamyká pusu. „Ale zajímalo by mě, proč potřebuješ zrovna šunkovou pizzu a jablečný mošt?"
„Víš, Miku, má to pro mě speciální význam. Ale detaily si nechám pro sebe."
Mike teatrálně zalapal po dechu a přikryl si uši. „Jo, máš pravdu, nechci to slyšet."
Ano. Byla to velice speciální vzpomínka. Když jsme si před dvěma lety s Louisem pořídili náš společný byt v Kensingtonu, tak jsme pokřtili každou jeho místnost. Pamatoval jsem si naprosto přesně, jak jsem si ho vzal opřeného o stěnu v hale. Nebo jak jsem do něj tvrdě přirážel na kuchyňské lince. Nebo jak mi ho Louis kouřil ve sprše.
Po tomhle sexuálním maratonu jsme byli naprosto vyčerpaní a neměli náladu na vaření. Objednali jsme si proto pizzu a Louis odněkud vytáhl lahev jablečného džusu. Bylo to dokonalé a bylo to naše. A kdykoliv jsem se cítil špatně, protože jsem byl od Louise daleko, tak tohle mi pomohlo.
„Dobře Harry," vytrhnul mě z příjemných vzpomínek Mike, a když měl moji pozornost, tak pokračoval. „Příští koncert je za dva dny v Atlantě. Poletíme zítra před obědem, takže budeš mít čas se trochu vzpamatovat. Po Atlantě tě čeká Washington, Philadelphia a poslední je NY. Tím končí tvoje turné po USA a ty se budeš moc vrátit k šunkové pizze a svému klukovi," ukončil výčet pozitivně Mike.
