MoMenT Lásky

8

,,Tak jdeme na to," řekla Ang a otevřela víko krabice.

Naše pohledy sklouzly dolů do krabice, kde bylo plno papírů. Já si vzala první půlku a Angee tu druhou. Prohledaly jsme skoro každý papír, ale nic. Angee měla ještě zbylých 5 papírů. Z hromádky stáhpa jeden a nic, druhý a nic, třetí a radostí vypískla, protože ho našla.

,,Našla jsem ho!!! Našpa jsem ho!!! Nemohu tomu uvěřit!!!" skákala Ang pokoji.

Poté, co se apespoň trochu uklidnila, si zase sedla a my mohli pokračovat. Ptočiply jsme papír na místo kde se psaly jmena otce a matky.

Matka: Dominika Moon

Otec: Daniel Moon 

,,Woow," řekla Angee, ,,pěkný jméno," dodala na odlehčení situace, ale mě to stejně moc nepomohlo.

,,Fajn, jméno máme, co dál?" řekla jsem celkem napjatým hlasem, protože sem neušila co bude dál.

Pohled Honzy:

Vzbudil jsem se okolo desáté, ale pořád jsem byl hodně unavený, takže jsme si šel dát sprchu na probrání. Ještě mokrý jsem došel do pokoje pro věci na přeslečení. Oblékl jsem se šel dolů nakrmit Sáru. Já sem ještě hlad neměl, takže jsem rovnou jel do studia a jelikož sem dneska neměl žádné pochůzky, rozhodl jsem se, že předtočím nějaké videa. Ve studiu jsem byl první, takže jsem si zapl kameru a žačal natáčet. Asi po hodnině došel Tomáš, takže následovalo video i s ním. Další hodina byla pryč a my dostali hlad. Oblékli jsme se a vyrazili. Na schodech jsme potkali Radyho a jelikož jsme jeli na jídlo a Rady nikdy jídlu neřekne ne, jel s námi.

Už jsme zpět ve studiu, kde jsem za dnešek stihl natočit ještě další 3 videa. Kluci ještě stříhali a já ležel na gauči a přemýšlel. Co asi děla Nic... Ne! Sakro Honzo, nemysli na ni. V duchu sem se okřikl. Fajn, to zvládnu, doufám, fakt mě to neustálé přemýšlení ničí, vlastně mě ničí to, že už ji nikdy neuvidím a takhle si ji ještě víc připomínám. A to mně štve nejvíc.

Pohled Nicoll

Dojely jsme do nemocnice a nahlásily proč tu jsme. Po chvilce čekání si nás zavolala nějaká úsměvá paní.

,,Takže koho máme zkontaktovat, aby si vás vyzvednul?" zeptala se.

,,No asi mého otce." odpověděla jsem jí s nejistotou v hlase. Ta paní to moc nerozebírala a já ji podala papír se jménem otce.

,,Takže otec si pro vás přijede zítra okolo oběda." řekla mi ta paní a podala mi rodný list.

S Angee jsme jely k nám domů, kde jsme si ještě chvíli povídaly,  jenže pak už musela jet domů.  Sedla jsem si na postel a přemýšlela o otci. Jaký asi bude, jak vypadá, jak se chová, kde bydlí, no prostě nikdy jsem ho neviděla a teď u něj mám bydlet. Mám celkem strach, ale ten mám teď poslední dobou velmi často.

Šla jsem se rychle osprchovat a zalezla jsem si do postele. Během deseti minut jsem usnula.

Pohled Honzy:

Dojel jsem domů, kde jsem si dal sprchu a šel si lehnout. Když pomyslím, že v mém dětském pokoji budu spát už jen pár nocí, přijde mi to zvláštní, je to prostě něco nového. Zavřel jsem oči a během chvilky usnul.

Ráno jsem musel vstávat hodně brzo, protože jsme musel na schůzku do Prahy. A jelikož jsem to ja a zase nestíhám, vzal jsem si jídlo s sebou do auta.

V Praze jsem se zdržel a do Pardubic jsem měl v plánu dojed až večer.

Pohled Nicoll

Vzbudila jsem se v 5 hodin a potom už jsem nemohla usnout.  Byla jsem hrozně nervózní. Ležela jsem jen tak v posteli a hleděla do stropu, což mě nebavilo moc dlouho, takže jsem si vzala mobil a sjížděla instagram. O půl sedmé, když mě přestalo bavit i to,  jsem vylezla z postele a šla se převléct do tepláků a trika s Batmanem.

Po snídani jsem šla zpět do pokoje a pustila jsem si film. Někdo zazvonil a mnou projela vlna strachu spojená s nervozitou. Sešla jsem schody a otevřela dveře. Všechno to že mě spadlo, když jsem zjistila, kdo je osoba stojící za dveřmi.

,,Ahoj Angee, pojď dál." pobídla jsem ji a ona uposlechla.

Sedly jsme si na gauč a Ang mě utěšovala, protože věděla jak noc nervózní jsem. Za chvíli se ozval zvonek. Znovu. Pomalu jsem vstala a jako hrdina se vydala ke dveřím.  Jdeme na to pomyslela jsem si a otevřela dveře.  V nich stál nějaký chlápek.  Zřejmě můj otec.  Sakra Nicoll samozřejmě že je to tvůj otec kdo jiný by to asi byl ty chytračko. Byl vysoký a hubený. Koukal na mě a usmíval se jako pako.

,,Em... pojďte dál," řekla jsem trochu nejistě. A on se usmál a vstoupil.

,,Prosím, netykej mi, i když ty mě moc neznáš a vlastně ani já tebe, pořád jsem tvůj otec," řekl ten pán. Chvíli jsme si povídaly a tak nějak se poznávali, ale pak řekl něco co mě naprosto zaskočilo.

,, Tak, kde máš zabalené kufry a kdy vyjedeme?"

,,Co?  Proč zabalené kufry? Kam pojedeme!?" chrlila jsem na něj nespočet otázek.

Nejspíš mu došlo že nic nevím a vše mi začal vysvětlovat. On si mě chce odvézt k sobě domů?! Ale proč?  Já chci zůstat tady! Ale tu svoji jedinou kamarádku a nechci ji opustit! Nad vším sem začala přemýšlet a aniž bych chtěla, spustily se mi slzy a já tomu naplno propadla. Angee mě objala a řekla mi, že za mnou bude jezdit, ale že teď už musí. Pomalu jsem tedy vstala a šla se zabalit. Vzala jsem kufry a  všechno oblečení do něj naskládala. Pak jsem vzala tašku a zabalila si věci z koupelny. Z balení mě vyrušil hlas toho chlápka, co je údajně můj otec. Když jsem měla vše zabaleno, pomohl mi vzít věci a šel už k autu. Já se naposledy podívala do toho baráku, zamkla jej a následovala ho. Jeli jsme asi dvě a půl hodiny, které jsme na sebe vůbec nerpomluvili. Když jsem zahlédla uvítací cedulku města, kde teď nejspíš budu bydlet, celkem jsem se zhrozila. Pardubice?! To jako vážně? Nic lepšího si asi vybrat nemohl. No fajn. Snad to nějak zvládnu.

Musím uznat, že barák má opravdu hezký, jak z venčí tak i zevnitř. Pomohl mi odnést věci do mého nového pokoje a když odcházel tak mi řekl, že kdybych potřebovala s čímkoli pomoct, že mám dojít. Vybalila jsem si věci a šla se osprchovat. Pro dnešek toho na mě bylo trochu moc. Když jsem vycházela z koupelny, potkala jsem se s mým tátou na chodbě. Trochu nervózním hlasem jsem mu řekla dobrou a šla do pokoje. Lehla jsem si a napsala Angee že už jsem na místě. Jelikož je zvědavá začala se na vše vyptávat, takže jsme si ještě chvíli volaly a pak jsem šla spát.

Takže ahoj. Ne neumřela jsem i když to tak asi vypadalo. Další část je tu. Nebudu tu slibovat jak budou vycházet kapitoly, jelikož se znám, ale pokusím si nad to občas sednou aby to nebylo jednou za rok. XD Doufám, že se vám kapitola líbí a zatím papa. <3