Navěky strnulí v jedné póze,
jako sochy, jimiž jsme nechtěli být.
Pravdou je, nežili jsme stroze
a náš trest v lávě je vryt.
Mračna kouře, poslední, co jsme zahlédli,
z nebe seslaná zloba.
Své smrti v tvář jsme pohlédli,
k věčnému spánku nás kolébá.
Zavři oči,
cítíš, že jsi tu předtím byl?
Tvé nohy do ruin vkročí,
z krásy města jen prach zbyl.
Existuje pohled z lepší strany?
Zdi se bortí v městě, jež jsme milovali.
Zavři oči, vidíš nějaké změny?
Že by se ti ruiny jenom zdáli?
Kde začít s nápravou,
od sutin či hříchu?
Až se k nám lidé dostanou,
v nás, navěky strnulých, najdou naši pýchu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bastille - Pompeii
ČTEŠ
Básně psané hudbou
PoetryV této básnické sbírce přenáším myšlenky (ne)známých písniček do svých vlastních veršů. Pod ruku se mi tak dostává hudba mnohých umělců (nejčastěji pop/rock), které dávám nový kabátek. Nemusíte být přímo Shakespeare abyste si toto dílko užili,stačí...
