3. Kate

292 13 0
                                    

"Tak co? Už ses odhodlala, srabe?"

"Ne a ani nechci! Za prvé to nedokážu a za druhé prostě nechci!"

"Vsak neboj, já tě donutim."

"Nedonutíš!"

Ikdyž....jak nad tím přemýšlím...možná by mi vážně bylo líp. Netrápila by mě už ta kráva, která mě ovládá.
Bohužel ale vím jak tohle skončí...
Asi nemá cenu to oddalovat.

"CINK"
"Aaaarghh messenger...nenávidím ten zvuk...je tak otravný. Nechápu, že jsem si ho ještě nezměnila."

"Kdo to sakra...nějaká holka Kate."

"Beztak se ti chce jen vysmívat, kašli na ni."

"Ale já se s ní chci pobavit, třeba je fajn."

"Není fajn. Určitě je to jen nějaká pizda. Nemá cenu se namáhat."

"Dobře no, asi máš pravdu..."

"Víš, že mám pravdu pořád."

Nevěřím ji, určitě je to fajn holka...
Odepíšu ji.

"Ahoj^^ jsem Kate"
"Čau"
"Jak je ? :)"
"Dobrý a ty?". (Vždycky píšu dobrý...je to lepší než vysvětlovat tu moji podělanou situaci...)
"Špatně...rozešel se se mnou kluk..."
"Tak to mě moc mrzí..." ( a co já s tím mám dělat...ani se neznáme, doufám, že nechce abych ji utěšovala. Já mám svých problémů dost...)
"Nemusí, byl to debil. :)"
"Aha tak dobře. A proč jsi mi vlastně napsala?"

No a takhle jsme se začali nějak bavit. Celkem jsme se i zkamarádily. Je celkem fajn. Ale pořád jsem radši byla sama. Už ano nevím kdy jsem naposledy vyšla z pokoje...

Takhle jsme si psaly asi měsíc. Dost jsme se za tu dobu sblížily.
Několikrát mě i zvala ven, ale já nechtěla.
Nějak mu došlo, že začínám nenávidět úplně vše. Na cokoliv jsem přišla, hned mě to naštvalo nebo tak. Až na Kate...kdykoliv jsme si psaly, všechno bylo v pohodě, ani deprese mě na tu chvíli vždycky opustila. Nebylo nic, byl jsem mobil a v něm chat s Kate. Takovou kamarádku jsem snad ještě neměla. Nikdy.

My Depressed SelfKde žijí příběhy. Začni objevovat