The devil in his eyes (CZ) POZASTAVENO

5

Jonathan si k Braidenovi přisedl a o něčem mluvili. Chvílemi jsem se na ně dívala, ale občas jsem se musela věnovat i holkám a Zackovi, aby to nevypadalo divně a podezřele.

Když jsem se na ně otočila znova, zrovna se na mě oba dívali a Braiden na mě ukazoval prst, když si jednou rukou podpíral hlavu. Nebylo to vyloženě, že by zvedl ruku a ukazoval na mě jako malé děcko, jen prst směrem ke mně. Oba dva se na mě dívali zvláštním pohledem. Potom Jonathan na něco přikývl a vrátil se zpět k nám.

Sedl si k Taře, dal jí ruku kolem ramen a poslouchal rozhovory, které jsme vedli. Tara si musela všimnout, že jsem nervózní a že se dívám jejich směrem. Cítila jsem i její pohled.

***

Kdo by to řekl, ale v té kavárně jsme byli asi 2 hodiny. Bylo docela zataženo a slunce bylo schované za mraky, vypadalo to, že bude pršet. Když jsme se všichni loučili a každý jel autobusem jinam, chtěla jsem se ještě na něco zeptat Tary. Jenže ta zmizela spolu s Jonathanem jako první, takže jsem neměla šanci.

Chtěla jsem už odejít, ale Zack mě zastavil.

,,Počkej, Beth,'' chytl mě za rameno a otočil si mě směrem k němu.

,,Jsem rád, že jsem tě poznal, jsi fakt super holka,'' usmíval se na mě. Mně nezbývalo nic jiného, než se na něj usmát taky. Byl na mě dneska hodně milý a projevoval jakýsi zájem, což mě překvapuje, protože o holku jako jsem já nikdo nemá zájem. Asi jsem se mýlila.

Nevěděla jsem co říct a co dělat, tak jsem alespoň vyndala ruce z kapes a obejmula ho. Nechtěl se pustit a já taky ne. Nevím kdo mě naposledy obejmul a bylo mi to příjemné. Stále jsme byli do sebe zapletení a já byla otočená směrem na tu kavárnu odkud zrovna vycházel Braiden. Dívala jsem se na něj, ale Zacka jsem nepouštěla.

Pozorovala jsem ho a on mě, dokud nezmizel za rohem.

***

Čekala jsem na zastávce dalších dvacet minut, protože díky objímání se se Zackem mi první autobus ujel. Na to, že je září je docela hodně chladno, takže docela mrznu.

Koukám se na zem, na své ušmudlané tenisky, když najednou ucítím něčí přítomnost. Takový ten pocit jak cítíte, že je někdo vedle vás.

Nijak nad tím nepřemýšlím a tak se prudce otočím a spatřím vedle sebe Braidena. Jak prudce jsem se otočila, tak prudce jsem sebou i škubla, protože jsem netušila, že to bude zrovna on.

,,Čau,'' řekne a drze se na mě šklebí. Je to takový ten úsměv, který vás donutí pochybovat o tom, zda si s vámi hraje nebo vás chce naštvat.

,,Ahoj,'' řeknu hlasem, který zní jako že nemám zájem se s ním bavit.

,,Je ti zima?'' zeptá se mě a já ztuhnu. To je tak vidět, že se klepu?

Nečeká na moji odpověď, chytne mě a přitáhne k sobě.

Wtf? Co to jako dělá ? Snažím se vyprostit, ale drží mě pevně. Pak mě nakonec ale sám pustí. Není mi sice taková zima, ale nechápu co se právě stalo.

Nemůžu nad tím ale nijak přemýšlet, protože mi zrovna jede autobus. Bez jakéhokoliv slova, rozloučení vejdu do autobusu. Sednu si na volné místo a snažím se neotočit jeho směrem.