The devil in his eyes (CZ) POZASTAVENO

6

Ležela jsem v posteli. Bylo 9 hodin večer a mé tělo mi přišlo hrozně těžké a unavené. Já byla unavená, chtělo se mi spát, ale mé myšlenky mě nenechaly a nedaly mi pokoj. Musela jsem nad tím přemýšlet. Nad vším, co se dnes stalo.

Řekla jsem si, že bych si mohla alespoň všechny přidat na Facebooku. Našla jsem si holky, Zacka i Jonathana. Všichni mi to během chvilky přijmuli, nejspíš byli zrovna online. Jelikož jsem si Jonathana přidala jako posledního, byla jsem na jeho profilu a jakmile mi to přijmul, ukázaly se mi tam další profily. Byly to nějaké doporučené, lidi které bych mohla znát. A mezi nimi byl i Braiden.

Nechtěla jsem si ho přidávat, protože ho neznám, ale napsat jsem mu chtěla. Měla jsem spoustu otázek.

Chvíli mi trvalo, než jsem se k tomu odhodlala, ale nakonec se mi to povedlo. Najela jsem na jeho profil a klikla na zprávy. Otevřelo se mi okénko chatu a já začala psát.

Já: Co to mělo být na té zastávce?

Neodepisoval ani si to ještě nezobrazil. Položila jsem mobil vedle sebe, lehla jsem si a dívala se na strop. Málem jsem dostala infarkt, když vedle mě mobil zavibroval. 

Rychle jsem popadla mobil s nadšením, že mi Braiden odepsal. Avšak mé nadšení  vymizelo, když jsem na obrazovce přečetla jiné jméno, než to jeho.

Tara: Ahoj Beth, stalo se něco v té kavárně? Nemohla jsem si nevšimnout, že jsi pořád koukala na Braidena...

Takže Tara ho zná. Pak mi dojde, samozřejmě, že ho zná, když je to Jonathanův kamarád. Bože já jsem tak pitomá.

Já: Ahoj, nechce se mi o tom teď zrovna mluvit a hlavně né tady po facebooku. Můžem si zítra promluvit, ale jen my dvě.

Tara: Dobře, ale kdyby se něco dělo, zavolej mi nebo napiš.

Odepsala a potom mi přišla další zpráva, která obsahovala její číslo. Uložila jsem si ho do telefonu a popřála jí dobrou noc.

Myslela jsem si, že už mi dnes nikdo neodepíše a tak jsem se rozhodla jít spát. Je to hrozné zase najet na ranní vstávání. O prázdninách jsem  mohla spát jak dlouho jsem chtěla.

***

Bylo mi hrozné horko, rychle jsem se probrala celá zpocená. Ve vteřině jsem zapomněla co se mi vlastně zdálo. Ale jsem si jistá, že to musela být nějaká noční můra.

Budík ukazoval 01:34. Chtěla jsem znovu usnout, jenže mi to jaksi nešlo. Zvědavě jsem tedy po tmě nahmatala svůj mobil a zapnula ho. Jeho světlo na mě ihned oslepilo, že jsem ho hned musela zase vypnout.

,,Sakra,'' řekla jsem potichu a promnula si oči, které mě bolely z náhlého přísunu světla.

Mobil jsem opět zapnula, ale tentokrát jsem ho neměla namířený na sebe. Stáhla jsem jas a zapnula funkci night shift. Otevřela jsem Facebook a pak zprávy. 

Nová zpráva od Braidena. Nečekala jsem, že mi vůbec odepíše. Dokonce je i aktivní, netuším proč, když je tolik hodin, ale ok. Byla jsem hrozně nervózní otevřít náš chat.

Braiden: Jen jsem si dělal srandu.

Náhle jako bych zamrzla. Dělal si srandu? Aha..

,,Sakra proč seš jako smutná?! Neznáš ho, má ti být někde..'' hádám se opět sama se sebou v mé mysli.

Já: OK

Chci už vypnout telefon a jít si zpět lehnout a pokusit se usnout, jenže mi napíše.

Braiden: Jste spolu sladcí, že z vás snad dostanu cukrovku...

Cože ? O čem to sakra...Dojde mi, že myslí mě a Zacka. Bože můj, vždyť se Zackem nic nemám, ani ho pořádně nijak neznám.

Já: Co? 

Braiden: Ty a ten kluk se smetákem na hlavě.

Musím se pousmát nad tím jak Zacka pojmenoval. Vlastně má i docela pravdu. Nic proti Zackovi nemám, ale ty jeho vyčesané a nagelované  vlasy nahoru dneska opravdu vypadaly jako nějaký smeták.

Já: Nejsme spolu.

Breiden: Jasně :).