The devil in his eyes (CZ) POZASTAVENO

7

Další den v nové škole proběhl celkem dobře. Učitelé byli milí a moc jsme toho nepsali. Celý den jsem se bavila s kamarády a poznala i nové lidi ze třídy a z jiných tříd. Jsem ráda, že jsem nezůstala na vše sama a poznala Taru. 

Co se Tary týče, otázka, na kterou se mě ptala, mě neminula. Po vyučování jsme šli vycházeli ze třídy a mířili do šaten. Avšak jakmile jsem ze třídy vyšla já, Tara mě zastavila a počkala až všichni odejdou.

Potom jsme společně také zamířili do šaten, ale pomalu.

,,Beth, děje se něco? Víš, že mi to můžeš říct. Včera jsi byla veselá a v pohodě, než do autobusu nastoupil Zack a pak v té kavárně. Byla jsi nervózní a pořád ses ohlížela. Co se stalo?''

Naléhá a je vidět, že si o mě dělá opravdu starosti. Sice o nic moc nejde, ale je to od ní hrozně hezké. Nicméně, povzdechnu a v hlavě vytvářím odpověď, která i tak nebude dávat smysl, protože to celé mně samotné smysl nedává.

,,Já ti nevím. Byl tam ten kluk, Braiden. Pořád se na mě tak zvláštně díval. Celý den, ve škole, v autobuse a pak i v té kavárně. Dokonce jsem s ním byla i na zastávce, když jsem včera jela domů. Nemyslím si, že se něco děje, jen je to všechno takové divné.

Tara mě pozorně poslouchá a lítostně se na mě dívá. Nebo to jen tak vypadá. Má skleněné oči a řasy slepené řasenkou, ale i tak jí to hrozně sluší. 

,,Ahh,'' nejdříve povzdechne. Potom spustí: ,,Braidena znám. Teda ně nějak moc, jen přes Jonathana. Jediné co o něm vím, že se s nikým moc nebaví, jen s pár lidmi. Většinu času mlčí a je uzavřený do sebe. Co jsem slyšela, tak prý má nějaké problémy doma a zdá se být takový zvláštní. Nic bych si s ním nezačínala,'' tváří se vážně.

Mezitím co všechno vstřebávám jen pokyvuji a dělám, že chápu a že si vše beru k srdci. Naopak, zajímá mě ještě víc. Neměl by mě zajímat vůbec, ale zajímá. 

Po tom, co jsme se převlékly v šatnách a vyrazily ven ze školy, jsme se domluvily, že se pojedeme učit k Jonathanovi domů. No, domů, vlastně na internát. Ale Tara je tam prý jako doma. Tráví tam s Jonathanem hodně času. Nejdřív jsem nesouhlasila, ale nakonec jsem přikývla.

Cestou tam jsme se bavily o Zackovi. 

,,Tak co ? Jak na tebe Zack působí? Líbí se ti? Stalo se pak ještě něco včera? Taky jsme neviděly všechno a omlouvám se, že jsme vás tak pozorovaly, ale byli jste rozkošní,'' culí se na mě Tara.

Začnu se červenat a usmívat: ,,Noo, jó je celkem pěknej,'' rozesmějeme se. Pokračuju: ,,Ne nestalo, jen se ke mně nakláněl a myslím si, že jste toho viděly až dost,'' zkřížím ruce na prsou a tvářím se odhodlaně. Obě na sebe zíráme a pak se rozesmějeme.

***

Na intru je to obrovské, všude samé dveře a lidi. Vůbec nevím kudy jít a tak jen následuji kroky Tary. Mám totiž pocit, že kdybych někam vkročila sama, ztratila bych se tu. Myslím si, že jsem na to blbá dost.

Konečně jsme u dveří jeho pokoje,Tara zaklepe a vysloví jeho jméno. Já mezitím stojím za ní a rozhlížím se kolem. Pokoj naproti Jonathanovu je otevřený. Opatrně nahlédnu dovnitř a vidím dva kluky jak sedí u notebooku. Jeden zvedne hlavu a podívá se mým směrem. Braiden..

Opět na sebe hledíme a nespouštíme ze sebe oči, dokud mě Tara nechytne za paži a nevtáhne do Jonathanova pokoje.

Ahoj, budu ráda, když mi do komentářů napíšete svůj názor, + rady pokud mám něco změnit :). Snad to není až takové klišé a blbost xddd