Zvláštní společnost

o3.

  „Tvá touha po dramatu by po tom večeru moc uspokojená nebyla."

Kapitola neprošla korekcí.  

První, co jsem ráno slyšela, bylo mňoukání mé kočky. Přestože jsem měla svou chlupatou spolubydlící ráda, tyhle její uřvané budíčky si mohla odpustit. Převalila jsem se v posteli na břicho a opřela se o lokty. Rozespale jsem párkrát zamrkala a zjistila, že má spolubydlící je zavřená ve vedlejší místnosti a jak tak slyším, moc se jí to nelíbí.

Včera, když jsem se vracela, tak jsem Athénu ani nehledala. Shodila jsem ze sebe oblečení a byla ráda, že jsem se dostala do postele. Její povaha a vlastně i náš ranní rituál vyžadoval, aby mě probudila, dostala kousek mé rozespalé pozornosti a následně aby byla nakrmena, což se jí teď z poza dveří dařilo pouze částečně. Někdy jsem si říkala, že ta chlupatá koule je na mně až závislá, protože když nespí, tak mě pronásleduje po celém bytě a je třeba jedno jestli ležím na gauči nebo ve vaně. I když jsem bydlela sama, tak jsem měla svého spolubydlícího pořád doslova za zadkem.

Její řev neustával, proto jsem se musela zvednout z postele a přejít ke dveřím. Asi slyšela, jak se přibližuji, protože její vřískot ustál a už jenom čekala. Pootevřela jsem a její mourovatá hlava nakoukla do ložnice. Hlavu pak následovaly packy a nemalý zadek. Kroutila boky z jedné strany na druhou a tento pohyb následoval i zvednutý ocas.

Jelikož byla sobota, tak jsem nijak nehleděla na to kolik je hodin a zamířila zpátky do postele. Stejný nápad měla ale i Athéna, která se spokojeně uvelebila na jedné polovině a já se teda musela uskromnit a lehnout si na tu druhou. Čehož Athéna znovu využila a posunula se blíž ke mně. Její mazlivé nálady jsem měla ráda, ale jenom když nebyly ve chvíli, kdy bych chtěla spát. Mourovatý návštěvník mé postele mi hlavou drcnul do položené ruky na znamení, že chce hladit a tak jsem se jí musela podřídit.

Po chvíli jí to přestalo bavit a tak si hlavu položila na své přední packy a zavřela oči. Stejně jako jsem je zavřela já. Bohužel to nebylo na dlouho. Zanedlouho se z chodby před bytem začal ozývat vysoký dětský hlásek a já se jenom pousmála. Athéna pozvedla hlavu a nastražila uši.

Teta, opakoval hlas neustále dokola, a přestože to znamenalo, že už dál odpočívat nebudu, tak se mi na tváři vytvořil úsměv. Tentokrát energičtěji jsem se zvedla z postele a rozešla se ke vchodovým dveřím. Athéna z toho moc nadšená nebyla, ale se zvednutou hlavou sledovala kam jdu, abych se jí snad náhodou nepokusila ztratit.

Musela jsem vypadat jako strašidlo, když mi mé krátké vlasy stály na všechny strany a na sobě jsem měla jenom tričko, které mi sahalo po kolena, přesto, ale když jsem otevřela dveře, tak se té malé princezně rozevřely ústa do dětského úsměvu a se slovem teta, ke mně natáhla ruce.

Klekla jsem si, abych jí mohla vidět alespoň do očí a obejmula to její drobounké tělíčko. Přestože jsme se viděly skoro každý den, tak mě radostně vítala, jako by mě neviděla měsíc. Po té, co jsem tu malou princeznu pustila ze svého sevření se její zvídavé oči přestěhovaly na chlupatou slečnu, která seděla ve dveřích mé ložnice. V tu ránu jsem pro malou Hailey přestala existovat jak já, tak její máma, která stála za ní a svým ještě nerozvážným krokem se vydala k Athéně, která poslušně seděla a čekala.

Jenom jsem se zasmála tomu, jak se Hailey posadila na zem vedle mé kočky a jak ji opatrně začala hladit po hlavě, mezi ušima, tak jak jsme jí to učili. Athéna si nestěžovala a jenom nastavovala hlavu její malé ruce. Jako kotě jsem si jí brala od rodiny, která měla dítě a vlastně hned po příchodu do tohoto bytu se dostala do styku s Hailey, které v té době nebyl ani jeden rok. Teď, když budou Hailey tři roky, tak jsou ty dvě slečny nejlepší kamarádky a svou společnost vyhledávají.

Stoupla jsem si a odstoupila ode dveří, abych pustila dovnitř Kirsty, matku Hailey, mou kamarádku a sousedku.

„Tak jak to včera probíhalo. Povídej, nějaké drby?" začala se vyptávat hned, jak za ní dolehly dveře. Přestože Kristyn nebyla jedna z těch matek, které sedí doma a nechávají se živit, což bez otce a mateřské dovolené vlastně už ani nemohla, tak její práce nikdy nebyla tak zajímavá, jak ta moje. Její slova. Pracovala pár bloků odtud v malé kavárně. Nebyla sice servírka či manažerka, byla ta, co byla schovaná v malé kuchyňce v pozadí a do popředí nechala přinášet jenom své jídlo. Nejednalo se sice o nejlépe placenou práci, ale jí to nevadilo. Na uživení jí a Hailey to stačilo, a když ne, její rodiče jí nechaly poměrně hezkou sumu na účtu, takže strach mít nemusela.

„Už jsem ti říkala, že to taková sláva není. Odešla jsem hned, jak jsem měla možnost," odpověděla jsem jí mezi tím, co jsem nalévala vodu do konvice.

 „Hailey! Netahej Athénu za ten ocas, jak jsme tě to učily? Opatrně hladit!" napomenula svou dceru předtím, než se posadila k menšímu jídelnímu stolu. Hailey nejdříve zvedla vyplašeně hlavu, ale pak se slabým dobře, začala znovu hladit Athénu, tentokrát na břiše, protože se ta chlupatá koule přetočila na záda, nohy vyhodila do vzduchu a čekala na svou pozornost.

„Opravdu se nestal ani žádný skandál? Třeba se provalilo, že si někdo začal něco se svou sekretářkou nebo tak něco?" pokračovala ve výslechu. Pokaždé, když jsem přišla z nějaké větší akce či oslavy, kterou naše firma pořádala, tak se mě ptala na to samé. Kdyby sehnala hlídání pro Hailey, tak ji tam snad i někdy vezmu, aby viděla, že zas taková paráda to není, hlavně, když máte hlídaný odchod.

Ze skříňky naproti mě jsem vytáhla dva hrnky. Do jednoho jsem dala pytlíček se zeleným čajem a do druhého dala lžičku kávy, kterou si Kirsty sama koupila a přinesla, protože kávu nepiju. Já jsem zase tím pádem povinná si kupovat krabičku čaje navíc, kterou nechávám u Kirsty.

„Pořád stejná nuda. Tvá touha po dramatu by po tom večeru moc uspokojená nebyla," podala jsem jí její hrnek, který s poděkováním přijala. Tohle byla už taková naše rutina. Víkendy, které jsme měly obě dvě převážně volné jsme trávily v bytě jedné z nás, či jsme zašly s Hailey na procházku. Když byla ale v pátek před víkendem nějaká akce u nás v práci, tak se to ale neobešlo bez ranního výslechu, který stejně skončil stejně. Kristy věděla, že tyto akce nemám ráda, a kdybych nemusela, tak se tam ani neukážu, přesto tohle její vyzvídání už bylo spíše něco jako rituál, který jsme opakovaly pokaždé, až by bylo divné ho vynechat.

„Craig došel pozdě a upoutal na sebe veškerou pozornost?" zeptala se a upila ze svého hrnku. Už moc dobře věděla, jak tyto naše akce probíhají. Možná mě to nemělo včera ani překvapit, že se ti dva rozhodli ukázat až po takové době, nebyla to žádná novinka, přesto to ale bylo něco, co si člověk zapamatuje. Hlavně když to dělají pořád a vždy s velkou parádou na sebe upoutají pozornost širého okolí.

„Bylo tomu snad někdy i jinak?" zakroutila jsem hlavou a vytáhla pytlík z mého hrnku. Kirsty nemusela ani dělat, že přemýšlí a jednoduše odpověděla, že ne.

Upila jsem ze svého čaje a dál tuto debatu nerozvíjela. Tímto jsme udělaly povinnosti za dost a náš rozhovor se začal točit okolo Hailey, která neustále obtěžovala mou chlupatou spolubydlící. Ta se jenom vrtěla na zádech a užívala si pozornosti, které se jí od malé princezničky dostávalo.