Zvláštní společnost

17.

  „Nemyslím si, že je to nejlepší nápad."

Kapitola neprošla korekcí.

Po půl hodině, Athéna doslova vzdala celý tento den, lehla si na záda, zaklonila hlavu a za pomalého škrabkání na břiše se přesunula do říše snů. Hailey, která v té chvíli seděla vedle ní, jí velice rychle následovala. Lehla si na bok, podložila si rukou hlavu a do pár minut zavřela oči. Já jsem tedy zase zůstala sama a bez postele, jelikož ty dvě nádhery si lehly přes celou její šířku. Zavřela jsem tedy dveře do ložnice a přesunula se na gauč, který jsem okupovala hodinu zpátky.

Jako největší nevychovanec jsem si položila nohy na konferenční stolek a zaklonila hlavu, abych si ji položila na vrh zadní opěrky. Jediné, co chybělo do absolutního ticha, bylo lednice přestala vrčet, ale to mi v tuto chvíli nevadilo. Po hlubokém výdechu a nádechu jsem se zavrtala ještě hlouběji do gauče a cítila, jak na mě pomalu jde únava. Asi bych se měla přesunout zpátky do ložnice, přemýšlela jsem, ale mně se nechtělo vstávat. Dokázala bych usnout tady a teď. Bez toho, abych se musela nějak snažit. Zítra by mě ale bolely záda a to by mi připomnělo, že v sedě se opravdu nedá spát.

Zvedla jsem hlavu a podívala se na hodiny. Nebylo ani devět hodin a já byla zralá na to jít spát. S velkou námahou jsem se natáhla před sebe a podala si ovladač od televize. Přece nepůjdu spát tak brzo, probudila bych se ve dvě či ve tři a co bych potom dělala.

Bezmyšlenkovitě jsem přepínala jeden program za druhý, když na mě vyskočil známý obličej. Černé vlasy měl gelem upravené dozadu a přestože kýval hlavou do rytmu hudby, tak se ani jeden z jeho vlásků nepohnul. Modrýma očima skenoval všechny lidi na okolo. Ke rtům si pomalu přiblížil sklenici, ale nepřestával sledovat dění. Černá košile v záběru chvalitebně obepínala jeho vrchní část těla a snad ze mě mluvila ospalost, ale bylo přitažlivé, jak se při každém jeho pohybu napínala. I když jsem nechtěla, tak jsem musela uznat, že tyto záběry, které se vysílaly v nějakém bulvárním pořadu Craigovi docela lichotily. Netušila jsem o čem tam mluví, jelikož jsem byla zaměřená spíše na ten obraz než zvuk.

Ke Craigovi se přitočila vzápětí vysoká blondýnka a on jí bez jakéhokoliv zájmu v očích položil ruku kolem pasu. Přitáhl si ji a něco jí zašeptal do ucha. Zkoumala jsem jeho neměnící se pohled. Neustále vypadl, jako by si dával pozor na to, co se děje kolem něho. Nebyl to jeho obvyklí postoj, ve kterém oblbuje všechno co má sukni na okolo. Přesto, ale jak jde vidět peníze a moc jsou velké lákadlo, takže se snažit ani nemusí.

Záběry skončili a obraz se přesunul do nějakého barevného studia, což mě už nezajímalo a tak jsem pokračovala v přepínání kanálů, než jsem zastavila u nějakého katastrofického filmu.

Zrovna jednomu z hlavních aktérů filmu přestala fungovat vrtule u vrtulníku a řítil se do propasti, když mě vyrušilo zaklepání na dveře. Zmateně jsem se podívala na dveře, jakoby mi dokázaly říct, kdo se za nimi skrývá, a vypnula jsem televizi. Než jsem k nim přišla, tak se zaklepání ozvalo znovu.

Stačilo jenom trochu pootevřít dveře a uvidět tu hnědou kštici, abych věděla kdo to je.

„Co tady děláš?" zeptala jsem se ho po tom, co jsem otevřela dveře. Pár sekund mu trvalo, než mi odpověděl. Mezi tím jsem viděla, jak mě projel pohledem od mých vlasů počínaje a botami konče. Nepokusil se to ani udělat nenápadně.

„Taky tě zdravím. Jak se máš? Já se mám fajn. Je dobře, že spolu tak krásně začínáme rozhovor. Vždy jsem věděl, že jsi slušná vychovaná žena," neměla jsem náladu na jeho vtipný pomlčka výchovný pozdrav. Protočila jsem tedy oči a svou otázku zopakovala.

„Nezapomněl jsem tady kravatu?" natáhl pravou ruku před sebe a uděl to, že přetočil ruku, aby dlaň byla nahoře. Nečekal, ale až mu do ní něco dám a ruku spustil ke svému tělu.

„To netuším," nebyla jsem si vědoma toho, že by se mi po bytě válela kravata, které bych si nevšimla. Především kvůli tomu, že já opravdu kravaty nenosím a tudíž ani žádnou nevlastním. Je ale fakt, že od našeho posledního setkání jsem tady strávila pouze pár hodin, takže se může schovávat někde v zákoutí místnosti a já ji objevím až po pár dnech.

„Aha, mohl bych se po ní podívat," ukázal do prostoru bytu za mnou a trochu naklonil hlavu na stranu. To vyvolalo, že pár jeho vlasů mu spadlo na bok. Nevypadal jako jeho přítel Craig, kterého jsem viděla pár minut dozadu v televizi.

„Nemyslím si, že je to nejlepší nápad," nechtěla jsem ho pustit dovnitř. Z části kvůli Hailey, která spala u mě v ložnici a z části kvůli tomu, že jsem si moc nevěřila. Přece jenom vím, jak to dopadlo naposledy, když jsem s Kanem byla sama jedné místnosti.

„Ale no tak, já ji opravdu potřebuji. Nemůžeš se po ní alespoň podívat," začal s prosíkem a já si povzdechla.

„Podívám se po ní, a kdybych ji našla, tak ji zítra předám tvé sekretářce, nebo hodím do schránky," začala jsem pomalu zavírat dveře s tím, že tímto je debata ukončená, ale nebyla. Pravou rukou chytl mé dveře a držel je na místě.

„Já ji ale potřebuji zrovna teď. To víš, nebyla moje. Byla Craiga a ten se po ní ptá," tomuto výroku se mi moc věřit nechtělo. Kdo přece potřebuji kravatu v devět večer, až tak moc, že pro ni pojede na druhou stranu města. S tím, ale jak odmítal odejít a jak prosebně se na mě podíval, mi bylo jasné, že jenom tak neodejde. Uhnula jsem a pustila ho tedy dovnitř. Jenom se na mě děkovně usmál a prošel okolo mě.