Záchranná Stanice Magických Tvorů

7. Pouště Gobi

Ocitla jsem se o několik mil dál od místa útoku Písečného-zlatého draka. Těžce jsem vydechovala a doufala, že ostatní jsou v bezpečí. Pozvedla jsem hůlku a zavřela oči. Ochranná kouzla vířila kolem mě. Posledním kouzlem jsem poslala zprávu všem členům týmu a přemístila se pryč. 

2.část 

Na kraji města Changaj jsme si před cestou postavili provizorní základnu. Tam jsem se přemístila.

"Muriel!" Zaslechla jsem za sebou úlevný výdech Grasse.

Rozhlédla jsem se kolem. "Jsou všichni v pořádku? Kde je Julian?"

"Ošetřují ho." oznámil mi. Společně jsme vešli do stanu. Tým byl v pořádku. Dave a Claire stáli v rohu místnosti a o něčem tiše diskutovali, když jsem vešla tak zvedli pohled.

Claire kývla na pozdrav. Pomalu přešla ke mě a společně jsme šli k Julianovi, který ležel na cestovním lůžku. Kolem pravé ruky měl obtočené obvazy. Od loktu až k rameni. S bolestí v očích se na mě díval.

Nechápavě jsem si prohlížela šrámy na jeho krku vedoucí pod obvazy. "Co přesně se to ksakru stalo?!"

Chtěla jsem vysvětlení! Byla jsem naštvaná a vyděšená zároveň. "Gryf je pryč a můžeme jen doufat, že se vrátí kam patří!"

"To je moje chyba.." zašeptal do ticha Julian.

Všichni jsme se k němu překvapeně otočili.

"Pustil jsem ho, stejně by se dostal ven, ten drak by ho zabil. Zabil málem nás všechny." Zašeptal znovu. Vyčerpaně vydechl a přimhouřil oči bolestí. "Něco,.. Něco tam bylo.. Něco chránil.." Zachraptil.

Podívala jsem se na Grasse, byl stejně zmatený jako já. "Co jsi viděl Juliane?" Zeptala jsem se tiše.

Všichni jsme byli zvědavý. Julian byl nejčerstvější ošetřovatel v naší záchranné stanici. Přijali jsme ho teprve nedávno. Byl příliš mladý na to abychom ho přijali, ještě chlapec co sotva vyšel školu, ale zkoušky a všechny testy, zvládl perfektně. Navíc prokázal velmi dobrou schopnost pozorovat.

Viděl i věci, které by obyčejný kouzelník přehlédl.

Teď jsme všichni napjatě čekali na vysvětlení. Ale Julian jen zakroutil hlavou. "Potřebuju hůlku." Vydechl. Byl opravdu vyčerpaný. 

Dave mu ji podal. Rozestoupili jsme se kolem něho a čekali. Julian si hůlku přiložil ke spánku a pomalu táhle směrem od sebe. Na špičce se třpytila stříbřitá myšlenka..

Lehkým mávnutím ji vymrštil do vzduchu, přímo mezi nás a druhým švihem hůlkou ji roztočil. V ten moment omdlel. 

Grasse okamžitě vystřelil ruku k jeho krku. "V pořádku,.. Je vyčerpaný. Musí se prospat." Zvedl pohled k Julianově vzpomínce, která nás vtáhla zpátky do pouště.

Sledovali jsme naši cestu pouští, pár minut před útokem draka, ovšem z Julianova pohledu, kráče jako poslední ze skupinky.

. . . . .