Before I knew you

Co takhle rande, Slabá?

V pátek ráno mi přišla smska. Netušila jsem, od koho je, tak jsem šla za Martinem, jestli to číslo nezná.
„Hele, neznáš tohle číslo?" Řekla jsem a ukázala mu telefon.
„Kouknu se... jo, to je Ondra, proč?"
„Nic, jenom mi přišla zpráva a nevim od koho." Odvětila jsem klidně.

Ondra: Co takhle rande, Slabá?
Já: Co takhle se představit?
Ondra: Není to jedno?
Já: Neodpovídej mi na otázku otázkou.
Ondra: Ty si to udělala první!
Já: Takže ještě na mě budeš křičet?
Ondra: Dobře, promiň, Schulzík [šulcík]? Stačí?
Já: Bohatě, Slabá, těší mě.
Ondra: A odpověď zní?
Já: Ano, kdy a kde?
Ondra: Zítra v sedm buď připravená.
Já: Speciální dress code?
Ondra: Pohodlně, princess.
Já: Dobře, těším se.
Ondra: Já taky. Pa♥

Vběhla jsem do třídy s nadšením. Maky na mě jenom koukala a nechápala, co se děje. Sedla jsem si, ukázala jí konverzaci a začala jí o něm říkat. Moc jsem o něm v tu dobu nevěděla, ale párkrát jsem s klukama byla v čajovně, takže od vidění jsem ho znala a občas jsme prohodili pár slov. Celý den jsem hrotila, co si vezmu na sebe. Vůbec jsem nevěděla, kam půjdeme a v hlavě jsem měla snad deset možných kombinací všeho možného.

Jelikož byl pátek, měla jsem před sebou ještě tréning. Martinovo kamarád jel do Plzně na fotbal, tak mě vzal domů. Vyběhla jsem do pokoje, vzala sportovní tašku s věcmi na hokej, hodila do ní klíče, peněženku a sluchátka a běžela zpátky do auta. Vysadili mě kousek od stadionu a jeli dál. Došla jsem do šatny poměrně brzy. Převlékla jsem se a šla se rozcvičit do posilovny. Po půl hodině jsem byla rozehřátá a vrátila se do šatny, kde už byli kluci. Ano, hraju s klukama, jelikož ženský hokej v Česku není vůbec na dobré úrovni a je tu jen pár ženských týmů, navíc, každá holka začíná ve společnosti kluků. Převlékla jsem se do výstroje a šla na led.

Po tréningu mě Martin vyzvedl. Doma na mě čekalo milé překvapení, jelikož mezitím, co jsme měli tréningy tu byli chlápci, co mi udělali podlahu a elektrikář. Vydupala jsem si totiž jiný zásuvky a vypínače, navíc mi musel dát zrcadlo do koupelny, protože mělo zabudovaný senzor, a to už bych asi sama nezvládla. Ani ne chvilku po tom, co odešli zazvonil zvonek. Objevil se tam instalatér, že se omlouvá, ale koupelnu musí udělat dneska, že v pondělí by mu měla rodit žena. Upřímně, vůbec mi to nevadilo. Udělal tam skoro všechno, sprchu, záchod, vanu, umyvadlo a větrání. Jenom tu skříň pod umyvadlo jsme museli složit sami, což byl docela taky oříšek, jelikož... známe návody z IKEI.

Byli jsme sami doma, naši byli na služební cestě, takže jsme pozvali kamarády a udělali menší house party. Převážně tu měl Martin kamarády, ale já jsem to málo co jsem měla taky dokopala k tomu, aby přijeli.
„Aneet" ozval se za mnou opilý hlas.
„Copa?" otočila jsem se a chytla svého opilého spolužáka.
„Já tě mam mooc rád." Zamumlal mi do krku a objal mě. Byl to můj nejlepší kamarád. On kolikrát věděl některé věci dřív než holky.
„Já tebe taky, Fildo." Když se nad tím zamyslím... Filda, to je jak jméno pro poníka.
„Kde budu spá – át?" Zeptal se a škytnul. Zastavila jsem Martina a zeptala se ho na to.
„U nás na zemi, bude nás tam spát víc. Ale slib mi, že nebudeš zvracet."
„Nebudu, slibuju." Řekl a dal mi pusu na čelo. Měli jsme skvělý vztah.

Protancovali jsme celou noc. Od jedenácti jsem byla dost na mol, takže si toho moc nepamatuju. Vzbudila jsem se v posteli, ale vedle mě neležel Martin, ležel tam Ondra, k mému štěstí bez trička a já měla jeho tričko. Už jsem zmínila, že jsem docela sarkastický člověk? Ne? Tak ne. Snažila jsem se vyvlíknout se z jeho náruče. Dala jsem nohy z postele a málem zašlápla Filipa. Překročila jsem ho a šla dolu. Prázdný flašky, krabičky od cigaret, vajgly, tanga a na zemi nějaký kluk s dvěma odstíny rtěnek na sobě. Vzbudila jsem ho a on hned vběhl do koupelny. Vodka je zlo. Uvařila jsem snídani jen pro mě, Filipa, Martina, Verču a Markét. Zbytek ať se třeba posere. Nandala jsem to na tác a odnesla to do verandy. Byla to jediná část domu, kam se nikdo nedostal. Vzbudila jsem je, protože byli dvě odpoledne a šli jsme se najíst. Celou snídani mi Martin proležel na rameni. Nebylo mu špatně, byl unavený. Postupně se nám polovina lidí vytratila, aby nemuseli uklízet. Úklid nám zabral i s vyvětráním smradu po cigaretách skoro celé odpoledne. Ve finále jsme uklízeli jenom ta skupinka, co seděla u snídaně a pár kluků, co zůstalo.

Bylo půl šesté a já se odebrala do koupelny. Umyla jsem si vlasy, Verča mi je vyfénovala a vyžehlila. Já si mezitím udělala make-up. Dnes jsem udělala menší změnu. Místo linky jsem do koutku dala tmavší odstín hnědé a na víčko spíše světlou s bílýma třpytkama. Zvolila jsem spíš ležérní outfit. Černé mikinové šaty, podkolenky a k nim černé Old Skooly. Přes to jsem hodila khaki bomber a vzala menší kabelku s třásní. Bylo tři čtvrtě na sedm, tak jsem si šla dát ještě cigáro a potom si vyčistila zuby. Krabičku jsem hodila společně s telefonem a peněženkou do kabelky a šla dolu.
„Říkal jsem ti, že ty šaty jsou dobrý nápad." Zahlásil vítězně Filip, který mi je jako jediný vymlouval.
„Zlatko, ty si mi řekl, že v nich mam tlustý nohy, takže teď jsem ti přišla ukázat svoje tlustý nohy a doufam, že se ti z nich poblejou oči." Odpověděla jsem mu se smíchem.
„Však víš, že jsem to myslel dobře. Vypadáš skvěle. Mam tě rád a neboj se, zvládneš to." Řekl povzbudivě. Věděl, že nemám moc vysoké sebevědomí.
„Děkuju, já tebe taky." Usmála jsem se a objala ho. On byl snad to nejlepší, co mě ve škole potkalo.

Ondra přijel chvilku po sedmé. Čekala jsem před barákem, jelikož jsemnechtěla poslouchat moudré "rady" svých chytrých kamarádů. Nastoupila jsem doauta a Ondra mě objal.
„Ahoj, sluší ti to." Řekl a prohlížel si mě.
„Děkuju, taky nejsi k zahození" řekla jsem a zasmála se. „kam půjdeme?"
„Nech se překvapit. Máš určenou večerku?"
„Ne, naši jsou pryč a na tyhle věci se jich neptam. Spíš s nima mluvim,jenom když něco potřebuju."