Mise Valentýn

Večírek před Valentýnem

,,Chloe pořádá valentýnský večírek. Hádej proč Mari?"
,,Aby se dostala k mému Adrienovi, to se jí nepovede."
,,Tak se mi líbíš holka, samá kuráž."
Alya si se mnou plácla a odešla. Z dálky mi zamávala a já zůstala sama před domem, měla jsem asi pět hodin než začne ten večírek, ale bez Adriena se mi tam chodit nechtělo.
Jako obvykle jsem nemohla najít klíče a stála tam venku dobrých pět minut.
,,Ahoj Marinette, potřebuješ pomoct?"
Za mnou se ozval ten nádherný hlas.
,,Adriene? Co tu děláš?"
,,Čekám na řidiče a ty bydlíš kousek od školy, navíc jsem tě viděl jak tu stojíš."
,,Aha, hledám klíče od domu, protože mám jen pět hodin do Chloeiného večírku."
,,Sakra! Na ten jsem úplně zapoměl."
Plácnul jsem se do čela.
,,Nevadí, ale je to další krok k Alye a Ninovi."
Oba jsme udělali ďábelský obličej a domluvili detaily.
Celý večer byl dle mého naplánovaný dokonale, ale pokazit se mohlo hodně věcí.
Jakmile jsem byla doma, našla první šaty, které mi přišly pod ruku a kompletně je přešila.

Večer

Čekala jsem před domem na Alyu, které se tam nechtělo jít samotné. Těšila jsem, že dnes se stane něco velkého. Třeba si konečně ti dva vyznají lásku nebo ji mně vyzná Adrien. Zasnila jsem se a toužebně hleděla do dálky. Poslední den do Valentýna, den jako každý jiný, ale pro srdce ostatních má velkou hodnotu.

Do reality jsem se vrátila až mi Alya klepala na rameno.
,,Jsi v pohodě?"
,,Jo, jen jsem se zasnila."
,,Ani mě to nepřekvapuje. Jsi pořád hlavou oblacích."
,,Radši mi řekni jak to vidíš s Ninem?"
Usmála se a já tušila, že to bude velký.
,,Mari já jsem tak ráda, Nino se mě dnes ve škole ptal jestli budu s ním tančit u Chloé, skvělý. Mám v plánu tančit tak dlouho dokud mi neumřou či neupadnou nohy."
V hlavě jsem skákala radostí a navenek se jen trochu křečovitě usmívala.

Byly jsme tam, uvnitř to bylo úžasné. Všude stoly s jídlem, čokoládová fontána, číšníci nosící tácy s jídlem, hudba a živé kvarteto. Nemohla jsem se vynadívat, ale stále tomu chyběl šmrnc, třpyt, který každému místu dodal Adrien. I škola s ním byla snesitelná.
Už jsem tu trávila hodinu a Adrien nikde. Alya si užívala svoji chvilku s Ninem. Všichni tu s někým byli, povídali si či tancovali, ale jen já tu byla sama.
Dokonce i Chloé, dříve zlá, nepříjemná osůbka nyní tančila s Kimem jakoby nic, dovoluji si i říct, že to vypadalo velmi důstojně a oba vyzařovali spokojeností.
Chloé místo své obvyklé žluté, zvolila červenou a vypadala královsky, opravdu.
Já se však za své modré šaty též nemohla stydět.
Odbylo čtvrt na devět, já už posedávala u baru a nemohla se na někoho už ani podívat. Rozhodla jsem se vyjít na střechu, nikde nikdo. Byl klid, oddechla jsem si a opřela se o zábradlí. Sledovala jsem noční Paříž a mimoděk mi to připomnělo noc s kocourem, byla jsem mu tak otevřená, možná až moc. Tady nahoře bylo chladno a foukal tu slabý, ale zato studený vítr.
,,Mari! Adrien dorazil!"
Otočila jsem se rychlostí blesku.
,,Zrovna jsme si s Ninem dávali pauzu v tanci a najednou přišel, vážně mu to sluší, opravdový model. Hned jak mě spatřil, už se ptal na tebe. Řekla jsem mu, že nevím kde jsi a že tě najdu. Už tě hledáme tak deset minut."
,,Že váháš, už jdu."
Jeho náhlý příchod mě nehorázně potěšil, začala jsem si opravdu užívat.

,,Marinette! Hledal jsem tě s Alyou."
,,Ahoj Adriene, byla jsem na střeše."
,,Omlouvám se, že jdu tak pozdě, ale měl jsem nějaké nedořešené problémy s otcem. Nejdříve mi to tu zakázal úplně, ale pak jsme se dost ošklivě pohádali. No, nebudu tě zatěžovat drobnostmi. Snad sis to beze mě užila, ale teď to bude jen lepší. Vidím, že naše práce ohledně Nina a Alyi je téměř u konce, stačí už jen pošťouchnout a je to."
Jeho ďábelský obličej byl k nezaplacení, blond vlasy sčesané dozadu s pár rozhozenými prameny z něj dělaly úplného bad boye a nic na dívčí srdce nemůže více zapůsobit než právě tento vzhled. Cítila jsem jak úplně rudnu snad až po kořínky vlasů.
,,A když mám i Chloe z krku, smím prosit?"
Nabídl mi ruku k tanci a já bych si do smrtí vyčítala, kdybych ji nepřijala. Ladně mě vedl směrem k parketu. Měl teplou dlaň a netiskl ruku jak to mělo pár kluků ve zvyku.
Začalo hrát smyčcové kvarteto, pomalou skladbu, nádherný zvuk. Adrien si mě k sobě přivynul a chytil mě za pas. Byla jsem nervózní a modlila se ať to nejde vidět.
,,Umíš tančit?"
,,Ehmm, jasně. Měl jsem soukromé lehce s nejlepším učitelem v Paříži."
,,To je dobře, já totiž v tomto směru dost zaostávám."

Nemohu říct, že došlo mezi námi k něčemu radikálnímu, žádné náznaky, nic. Ale jsem ráda, že jsem strávila nádherný večer v jeho objetí a měla veškerou jeho pozornost. Jsem nesmírně ráda za Alyu, která s Ninem bůh ví kam zmizela a věřím, že není pozdě. Nikdy totiž není a  já přísahám, že Adrien bude jednou můj.

Kapitola🤘😈 nečekaně. Mám teď trochou naspěch, ale nemám čas psát kapitola 🤕 sakra práce. Mám pocit, že jich je velmi málo (6-7) nejsem si jistá a celkově mi hodně kapitol chybí, protože jsem líný hovado👌😂 takže těmto příběh bude zřejmě extra krátký bez nějaké pointy či hlubšího smyslu 💪😅 ale vám to asi nevadí 🤘😂😂
906 slov jen pro vás❤😍

Pište komentáře prosím😏❤