✔️*Milion hvězd* /Fan fikce o Road Trip Tv (Brooklyn Wyatt-Gibson)

*3* Projekt

Najednou začne zvonit budík.

                                            ,,Bože! Já chci ještě spát!" otočím se a zavřu znovu oči.

SEN: Pomalu se rozhlédnu. Ležím na lehátku na Kalifornské pláži. Vedle mě stojí 6 užasných kluků! Najednou se jeden změní na Brooklyna, potom na mamku a začne na mě křičet.

                                          ,,Ježíš marjá, vždyť jsi zaspala! Dělej, vstávej!" vykřikne máma. Pomalu se zvednu a lenochodím tempem dojdu ke skříni. Vezmu si bílé džíny a červený croptop. Popadnu tašku a hupsnu mamce do auta. Když vejdu do budovy školy, všude je klid. ,,Ahaa, všichni už jsou v učebně!" řeknu si potichu. Kouknu na rozvrch. Dějepis! Nee! Brooklyn! Ach jo..

Zaklepu a vejdu do třídy. Všechny hlavy se na mě otočí a pozorují mě do té doby, dokud si nesednu. Nemůžu si pomoct, a tak se otočím. Jeho zelené oči mě pozorují a má v nich takový..Cožee..Cit ? :D Zase se rychle otočím a koukám tupě na tabuli. Kousnu se do rtu.  ,,Přestaň na něj sakra myslet!" poručím si v mysli. Začnu si podupovat nohou. Jsem strašně vynervovaná. Potřebuju zjistit, teda spíš CHCI, jestli na mě pořád kouká. Nenápadně otočím hlavu. Ne, kouká na svýho kámoše. Au. Teda,ale prd! Nechápu proč mě to mrzí!

                                           ,,Slečno Martinézová?! Můžete se vrátit zpět do přítomnosti a přestat koukat na pana Gibsona?" řekne učitel naštvaně. V tu chvíli si uvědomím, že jsem na něj zírala po celou hodinu. ,,Můžete mi říct, co jsem před chvílí říkal?" káravě se na mě podívá pan Lautner.  ,,Ehm, noo..Um..Já nevím." odpovím a začnu se červenat.

                                            ,,Zrovna jsem začali nové téma. O Tudorovcích. Víte doufám, kdo to byl?" zeptá se. ,,No, jo..Dynastie.." odpovím a kouknu se na tabuli. Pan Lautner si odfrkne.  ,,Také jsem se ptal, kdo si na ně chce vzít referát. A jelikož z vás a pana Gibsona celou hodinu vyzařovalo napětí a rušilo mě i žáky, tak si myslím, aby jste vaše vztahy urovnali. A proto si vezmete ten referát. Gratuluji." Pan Lautner se zpět vrátí k tabuli, ale než stihne cokoli napsat, zazvoní. Vezmu si tašku a rychle vyjdu ze třídy. Jěště rychlým pohledem sjedu Gibsona a uvidím, že je tam zas ta bloncka Kris. Grr! Nasměruju svoje kroky do jídelny. Když si sednu  do rohu se svým velice "lákavým" obědem, kouknu se přes rameno ke stolu sportovců. Zdá se, že Brooklyna náš projekt vůbec nevzrušuje.  Radši se pustím do svého oběda, než ho stihnu  zabít pohledem. Zbytek dne proběhl celkem v klidu, až na pár zapomenutých úkolů.

Vyjdu ze školy, připravená jít k bratrovi do auta, když v tom na mě někdo zavolá. Otočím se. No jasně.. ,,Hele, Tess, že jo?" řekne Brooklyn a usměje se na mě. ,,No, jo. Co potřebuješ?" zeptám se. ,,Ten náš projekt. Víš, já beru školu vážně, tak by bylo fajn, ho začít dělat, ne?" se zaujetím pozoruje moje oči. Teda, na mých očích není nic moc zajímavého :D Jsou sakra tmavě modrý a moje vlasy až moc vybledlý, oproti nim :D To blbé slunce mi je zase zesvětlilo :D Jsem tmavá kávová bruneta, takže to zesvětlení není zas tak strašný . Z ničeho nic, vezme pramen mých vlasů a namotá si je na prst. Ucuknu a vyděšeně na něj kouknu. ,,No, tak jo no. Nechceš se teda někdy sejít u mě doma? Jakože na ten projekt, chápeš?" nervózně se zasměju a v duchu si vynadám za to, že plácám fakt hlouposti. Cuknou mu koutky úst.

                                                                       ,,A nechceš se mnou a klukama dneska někam zajít? Jakože dát si kafe a tak, aby jsme urovnali vztahy, jak řekl pan lautner?" usměje se. Najednou se ozve hlasitý klakson. David! Otočím se a vykřiknu. ,,Jeď, mě domu hodí tady Brooklyn." Brooklyn se na mě tázavě koukne. ,,No, když s váma půjdu, tak se pak nemám jak dostat domu." nahodím úsměv.

,,Tohle je Andy." řekne a na mě zamává blonďatý kluk. ,,Tohle je Rye." řekne a najednou se ozve hnědovlasý kluk. ,,Nazdar kočko!" usměje se. ,,No nazdar!" prohodím s úsměvem. ,,Tady je zase Mikey." kývne hlavou k černovlasému klukovi s piercingy.  ,,Ahoj." řekne a pak se zase věnuje mobilu. ,, A tady tohle je náš Jack." Hnědovlasý kluk na mě kývne a usměje se.   Úsměv mu oplátíma potom si to už štráduju do auta, na které Brooklyn ukázal. Sednu si na místo spolujezdce a zírám před sebe. Na místo řidiče si sedne samozřejmě Brooklyn.

Po asi deseti minutové jízdě plné škádlení ze strany kluků na můj účet, konečně dorazíme ke Starbucksu. Když jsme si všichni objednali kafe, jdeme si sednout na sedačku vedle okna. Upiju kousek ze svého latté a pozdě si uvědomím, že mám pěnu nad horním rtem. Brook se ke mě nakloní, setře jí prstem a olízne jí. Ehm... Kouknu se na něj, jak retard.  ,, Jako vážně?!" řeknu a zacukají mi koutky. Brook se jen usměje a pak se zase věnuje rozhovoru s kluky. Potom co si dopovídají o fotbale, zapojí konečně i mě. Ptají se mě na různé otázky, jestli mám bratra a tak podobně. Asi po dvou, příjemně strávených hodinách v kavárně se kouknu na mobil. Ale ne, už je pět a ve čtvrt na šest mám být doma.  ,,Hele, Gibsone, mohl by jsi mě hodit teda domů?" zeptám se Brooklyna.  ,,Jo, jasně. Tak pojď." odpoví a začne se zvedat.

                                                ,,A co jako my? To máme jít pěšky?" zeptá se Rye a ušklíbne se.

                                                ,,No, dámu nemůžu nechat jít pěšky samotnou." odpoví s úsměvem Brook. ,,Jdeme!" položí mi ruku na záda a lehce mě popostrčí k východu. Nasednu do auta a už jedeme. Mezitím, co ho jakštakš naviguju si povídáme úplně o všem možném.

Když vystoupím, slyším bouchnout dveře i na druhé straně auta. Jde pomalu ke mě. ,,Víš, že jsi docela fajn?" řekne a mrkne na mě. Pousměju se. ,,Ty taky docela ujděš." zasměju se. Přistoupí blíž ke mě, a zase jako asi před třema hodinama, si namotá pramen mých vlasů na prst. Tentokrát neucuknu. Něco v hlavě mi říká, ať už jdu, ale srdce radí jinak. Kouknu se mu do očí. Má v nich takovou  jiskru. Má je tak nádherné! Najednou se nakloní a dá mi pusu na tvář. Omylem na hlas vzdychnu a on na mě zase mrkne.

                                                   ,,Takže, uvidíme se ve škole." řekne nakřáplým hlasem a už se otáčí a jde k autu. ,,Zítra." řeknu potichu a otevřu dveře domu. Kouknu se na mobil. Přesně čtvrt na šest. Jdu rovnou k sobě do pokoje, protože nemám hlad. Mám v žaludku takový divný pocit. Jako by mi tam lítali motýli. Převléknu se do pyžama a jdu si hned lehnout.

Když usínám, vzpomenu si na tu letmou pusu na tvář. Zase ti neposední motýli. ,,Brooklyn Gibson mi udělal v životě další chaos." zašeptám a zavřu oči.