Zrození nové Síly

7. Ošetřovna

Cítila jsem se, jakoby mi uvnitř hlavy někdo klepal kladívkem. Byla to hrozná bolest.

,,Tak jak jí je?" slyšela jsem někoho promluvit, ale zdálo se mi, jako když mluví někde z dálky, tlumeně.

,,Už dobře, rozhodně líp, než když jste ji sem dovezli." odpověděl někdo jiný.

,,Au." vydechla jsem. Všechno mě bolelo, ale nejvíc hlava.

,,A jak jí je? Přežije to?" slyšela jsem.

,,Já... Myslím, že ano. Naši lékaři udělali vše, co mohli. Hele! Už se probouzí." to bylo asi na mě.

,,Běž pro ostatní, hned!" řekl ten hlas.

Slyšela jsem blížící se kroky a pak vrznutí židle. Ten někdo si ke mně asi sednul.

,,Gwen? Slyšíš mě?"

,,Hhmhmh..." zamručela jsem. Na víc jsem se teď nezmohla.

,,Je ti dobře? Bolí tě něco? Co hlava?"

,,Prosímtě, nech ji odpočívat." zasmál se další hlas.

Pootevřela jsem oči. Viděla jsem jen takové barevné fleky.

,,Gwen, já... Moc mě to mrzí, to jsem nechtěl, vážně... Promiň." ten někdo měl docela hluboký hlas, takže jsem usoudila, že to byl asi Zeb.

Vidění se mi už trochu zaostřovalo, takže jsem viděla, že to byl opravdu on.

,,To je v pořádku." vydechla jsem. Ještě jsem neměla moc sil na nějaké pořádné mluvení.

,,Co se stalo?"

,,No... Jak to jen vysvětlit?" řekl Ezra. Určitě to byl on, ten jeho hlas bych poznala všude.

,,Od toho nešťastného incidentu s tvojí hlavou jsme vybojovali imperiální výsadkovou loď, tu, o které jsem ti říkal. Takže už můžeme v klidu nechávat přistávat naše stíhačky." to byl zas Kanan.

Moje oči již toho viděly trochu víc. Párkrát jsem zamrkala, promnula si je a už to bylo lepší. Cítila jsem, že se mi svaly už také probouzejí, tak jsem se pomalu posadila.

,,To se toho stalo tolik? Jak dlouho jsem vůbec byla mimo?" položila jsem si dlaň na zátylek.

,,Dva dny." řekl Ezra.

,,Cože?! Tak dlouho?" vyjekla jsem.

,,A kde je vůbec L'sat?" vykulila jsem oči.

,,Jsem tady." slyšela jsem jí ode dveří. Hera a Sabina, které mi bránily ve výhledu, poodstoupily. L'sat ke mně přišla a jemně mě objala.

,,Jsi v pořádku?"

,,Asi jo. Ale nějak mě pořád bolí hlava." zasmála jsem se a pomalu jsme se odtáhly.

,,Není divu, byla to pořádná rána." řekla L'sat a se zvednutým obočím se podívala na Zeba a ten se jen nervózně zachechtal.

"A... Kde to vůbec jsem?" zeptala jsem se se zvědavostí v hlase.

,,Na Rylothu. Cham Syndulla tě sem převezl. Říkal, že se jeho lidé o tebe postarají, tak tě tu i nechal a odletěl zase za námi." vložila se do toho Sabina.

,,Aha." odpověděla jsem a zkusila se pomalu posadit. L'sat mi hned pomohla a Kanan mě chytil z druhé strany.

,,Děkuju." přiložila jsem si ruku na týl a druhou jsem se opřela o postel. Pak mě něco napadlo.

,,Hero? Můžu se tě na něco zeptat?" tázavě jsem na ni pohlédla.

,,Jasně, ptej se." usmála se. Chvíli jsem váhala, jestli to mám vůbec říct, ale pak jsem se rozhodla.

,,Chtěla bych být pilot." vyhrkla jsem že sebe. Hera se na mě podívala s vykulenýma očima.

,,Vážně? Jsi si jistá?" Zakroutila hlavou a opřela se rukama o zábradlí mé postele.

,,No, slyšela jsem vás, když jste si povídali o tom, že máte nedostatek pilotů, a tak mě napadlo, že bych se k nim chtěla přidat." pokrčila jsem rameny. Ostatní na mě jen němě koukali.

Hera zamyšleně přikyvovala při každém mém slově a pak se zeptala: ,,A L'sat s tím souhlasí?"

,,Ano, té jsem to řekla jako první." kývla jsem na souhlas. Hera pozvedla obočí a pak pomalu přikyvovala.

,,Dalo by se o tom přemýšlet." řekla s úsměvem nakonec. Rozzářila jsem se jako sluníčko.

,,A zaučila bys mě?" vyhrkla jsem.

,,Cože? Já?" začala se smát. Přiložila si ruku na čelo a smála se dál.

,,Ano, ty. Jsi nejlepší pilot, jakého znám, tak proč ne?" pohlédla jsem na ni.

,,Můžeme to zkusit, jestli chceš." řekla nakonec.

Chystala jsem se říct 'ano', když vtom vtrhnul do pokoje Cham.

,,Tak jakpak se má náš marod?" usmál se a přistoupil k mé posteli.

,,Nijak extra, hlava bolí," nervózně jsem se usmála, ,,ale děkuju za všechnu péči, která se mi dostává. Moc si toho vážím. Nebýt vás, asi bych tu už nebyla."

,,Takhle nemluv, Gwen!" okřikl mě Ezra. Jen jsem na něj bezduše pohlédla.

,,Za málo, za málo." kýval hlavou nahoru a dolů. Usmála jsem se na něj a pak pohlédla na své nohy. Zkusím si stoupnout, řekla jsem si. Shodila jsem ze sebe přikrývku a otočila se tak, že jsem měla nohy na zemi.

,,Co to děláš?" zeptala se L'sat a ochranitelsky mě chytila za paži.

,,Pokouším se vstát, jak vidíš." vzhlédla jsem, stále na posteli.

,,Být tebou, tak bych ještě ležel, byla to totiž ošklivá rána," namítl Zeb, ,,za což se moc omlouvám." dodal se skloněnou hlavou.

,,Vždyť jsi se už omluvil." řekla jsem a pohladila ho po ruce. Zvedl hlavu a zklopil uši, bylo mi ho opravdu líto.

,,A kdy mi ukážete tu výsadkovou loď?" zeptala jsem se nadšeně po chvilce ticha.

,,Až se zotavíš." namítla L'sat.

,,Ale mě je dobře!" zaprotestovala jsem.

,,Ne není." zkusil to na mě Ezra. Chtěl použít jeden trik na ovládnutí mysli. Pozvedla jsem obočí. Vypadal opravdu komicky.

,,To na mě nefunguje, kámo." zasmála jsem se.

,,No, snaha byla." stáhl poraženecky ruku dolů a pokrčil rameny.

,,Teď spi. Přijdeme za tebou zase zítra." přistoupila Hera a dala mi ruku na rameno.

Pohlédla jsem na ni. Na tváři se jí lesknul zářivý ochranitelský úsměv.

,,Ale-"

,,Gwen, poslechni ji." řekla L'sat a poté zakroutila hlavou.

,,Tak dobře, no. Budu odpočívat." rezignovala jsem už a svěsila ramena.
Nohy jsem si dala zpátky na postel a lehla si.

,,Dobrou." řekla jsem tiše.

,,Dobrou." odpověděli všichni zborově.

---
Ahoj, ahoj!
Jsem zpět.
Já vím, že dlouho nevyšla žádná kapitola, ale důvod k tomu jsem psala už minule, takže mě prosím pochopte.
Děkuju moc, že můj příběh čtete.😄