Zrození nové Síly

19. Starý známý

L'sat

,,Tak jo, kdy že máme vyrazit?" zeptala jsem se. Hera mi odvětila, že za pár minut. Měly jsme totiž letět se Sabinou na jednu planetku pro zásoby.

,,Mám tady i seznam. Musíte se hlavně soustředit na palivo a jídlo," dodala ještě. Přikývla jsem a pročísla si své bílé vlasy jedním plynulým pohybem dlaně.

Šly jsme zrovna kolem velína, když jsem viděla Gwen, jak si to se Sabinou pádí někam do dáli. Natáhla jsem ruku a chtěla na ní zavolat, ale už byla pryč.

Odfrkla jsem si, utrousila: ,,No nic," a rozešla jsem se do hangáru vybrat nám nějakou loď. Stín mi Hera nepůjčí a pochybuju, že Fantom je dost vybavený. Potřebujeme něco s hyperpohonem a dostatečně velkým úložným prostorem. Jenže nic takového jsme tu neměli. Kruci.

,,Můžete si půjčit naší Imperiální stíhačku," vytrhl mě z přemýšlení komandér Sato. Ladně jsem se otočila a spatřila našeho velitele, ruce založené, jak jde mým směrem.

,,Je nenápadná a dostatečně velká na pojmutí většího nákladu," usmál se. S vděkem jsem na něj pohlédla a přikývla. Pak jsem se otočila zpátky na stíhačku a posměšně řekla: ,,Jak může vládnout Impérium většině galaxie, když si ani nedokáže ohlídat své stíhačky? Kolikátá tohle je, co jsme ukradli?" Oba jsme se nad tou poznámkou pousmáli.

,,No a vidíte, vládne," ukončil to Sato.

,,Už jdu! Už jdu!" ozvalo se z čista jasna od někud z chodby. Majitel, přesněji majitelka toho hlasu se vzápětí vynořila zpoza rohu, jednu ruku v bok a druhou napřaženou na znak toho, abych na ni počkala. ,,Doprovázela jsem Gwen za jejím tátou," vysvětlila své zpoždění zadýchaně. Kývla na pozdrav komandérovi a pořádně vydechla. Byla fakt zadýchaná.

Spráskla jsem ruce, rozloučila se se Satem a rozešla se do stíhačky. ,,Imperiální stíhačka?" zeptala se starostlivě Sabina. Svoji typickou helmu měla pod rukou opřenou o bok a její vlasy se houpaly do rytmu chůze.

,,Máš snad lepší nápad?" pokrčila jsem rameny a vkročila dovnitř. Pro jistotu jsem se dotkla svého světelného meče, jestli jsem ho nezapomněla; ke své úlevě jsem zjistila, že ho mám. Už jednou jsem udělala takhle strašlivou chybu, že jsem si ho nevzala. Kvůli mě umřelo několik desítek klonových vojáků, našich bratrů...

Zavrtěla jsem hlavou, abych odehnala myšlenky, které mě zžírají každé ráno a nasadila opět úsměv. Sabina se posadila na místo kopilota a s tím jsme se odlepily od země.

,,Jen doufám, že Gwen nevyvede nějakou hloupost," řekla jsem ustaraně. Sabina zakroutila hlavou, uchechtla se a řekla: ,,Gwen? Ta nikdy."

Ještě nám náš odlet vysílačkou potvrdil velitel eskadry a skočily jsme do hyperprostoru. Byly jsme na půli cesty, když nám zavolala Hera a upřesnila své požadavky. Na list přidala ovoce zvané Mejlurany a pár dalších věcí. Ale pro nás bylo nejdůležitější palivo. Flotila ho měla kriticky málo. Pár týdnů ještě vydržíme, ale ne moc dlouho.

Jak jsem na naší cestě zjistila, Sabina není moc výřečný typ. Celou dobu jsme byly zticha, jen sem tam někdo z nás promluvil. Ale bylo to spíš o Povstání, než o nás. Popravdě jsem se jí také moc svěřovat nechtěla. Vždyť se nesvěřuju ani Gwen. Poraženecky jsem vzdychla a zavrtěla hlavou.

,,Co se děje?" reagovala na můj projev Sabina. Odbyla jsem ji jen tím, že se bojím o Gwen. Ukázalo se, že má padawanka je to, co nás spojuje a konečně jsme se rozpovídaly. Hovořily jsme o hodně věcech, hlavně chtěla mladá Mandalorianka vědět, jak jsme se my dvě potkaly. Tak jsem ji začala vyprávět náš příběh.