Za oponou

..10..

No..ehm, tak z tohohle se jen tak nevyhrabu. No, asi mi nezbývá nic jiného než splnit výzvu... Sakra.
,,N-no, tak si říkám jestli bys někdy nezašel ven?" Řekla jsem s hraným uvolněním. Byla jsem v křeči. Pomalu si mě projel pohledem, a já jen nadzvedla obočí. Obvykle mi to s klukama jde, ale v jeho přítomnosti nikoliv. Podlamují se mi kolena, můj hlas zní zvláštně jako nikdy předtím, tváře mi hoří, a jsem až nepříjemně moc nervózní. Když dojel zase k mým očím, cosi se tam zablesklo. Pak už jen otevřel pusu ,,Vyzvednu tě v sedm, adresu zjistím," Usmál se, zase s kolena-ještě-více-podlamujícím zábleskem, a odešel. Prostě zmizel. A já koukala na místo kde stál ještě před 3 vteřinama, a rozdýchávala co se právě stalo. 

O-MŮJ-BOŽE!!

Tak jsem si tam stála jak tydýt na chodbě plné chodících lidí, opřená o skříňku, a myslela si že tam budu stát už navěky. Když v tom se odněkaď vyjevila Kate, a nedočkavě se zeptala ,,Tak co?" Neměla jsem sílu na ní řvát, neměla jsem sílu něco říkat. Vždyť já s ním jdu na rande! S Marcusem! Oh bože! 
,,Halo? Žiješ? Tak povídej!" Probrala mě Kate nedočkavě. Úplně jí zářily oči. ,,J-jo. Já....Jdu s ním na rande." Nádech výdech. Vážně s ním jdu! 
,,NO vidíš! To je boží! Jsem nějaká dohazovačka co? " Ona je z toho snad ještě víc nadšená než já? Heh. Nejlepší  kamaráda.
,,V kolik tě vyzvedne?"
,,V sedm u mě, adresu si prý zjistí," Pokrčila jsem rameny.
,,A kam půjdete?" 
,,Netuším,"
,,Takže překvapení..."
,,Že by romantik?" Řekli jsme jednohlasně.
,,Možná tě vezme na své oblíbené místo, protože po tobě dlouho toužil," Paroduje mé myšlenky Kate.
,,Možná budeme někde na skále,  užívat si ruku v ruce pohled na oceán v západu slunce," Zasním se.
,,Možná tě vezme do nějaké krásné restaurace,"
,,Třeba do Manhattnu, ta je dost luxusní, tam jen dezert stojí jako 3 chody v jiné taky dobré restauraci, beze srandy,"
,,Nebo mě vezme do restaurace, která bude zapomenutá, ale o to více romantická," Zamyslím se.

,,Tak kámoško, jdeme tě připravit!" Vykřikne Kate.
,,Fajn po škole u mě."
,,Ne, musíme jít teď abychom z tebe udělali člověka."
,,Teď?"
,,Teď."
,,Kate, rodiče mě zabijou, jestli odejdu ze školy,"
,, No jo no jo, budeš mi chybět..."
,,Hele!" Bouchnu ji do ramene.
,,Fajn, hele, oni mě milují, na mě dají"

S těmito slovy jsme vyběhli ze školy.

AHOJ Cukrouši. Dneska malinko kratší kapitola, ale snad nevadí. Ve středu bohužel odlítám na tři týdny do Asie, takže díly nebudou, Taky mě to mrzí :D Hned po našem návratu, mám týden, a pak školní akci na týden. Ale nebojte, připravuji pro Vás nový příběh s názvem HUMANOID. Bude to dost komedie, takže myslím že se pobavíte.

HUMANOID:Pan Brainling, má dost úděsnou manželku. Ale ta, díky jeho penězům, mu nedovolí se rozvést, a on se jí bojí. Tak si jako jeden z prvních objedná humanoida, dvojníka, který vypadá úplně stejně jako on, včetně povahy. Humanoid bude s ženou chodit na večeře, a Pan Brainling bude chodit mezitím na rande s jinými ženami. Ovšem nikdo je nikdy nesmí vidět spolu, protože ta podoba by se rozhodně zamaskovat nedala. Co když se ale stane, že i humanoidovi se manželka začne hnusit, a proto odmítá špinavou práci dělat dál? A co když humanoid s manželkou se posadí ve stejné restauraci jako Pan Brailing s milenkou?