Za oponou

..1..

Dnes byla zkouška představení, protože se za týden hrálo. Ale byla dopoledne, tudíž jsem vynechala 6 hodin koukání do blba ve školní lavici. 

Asi bych vám měla vysvětlit, proč mladá puberťačka hraje v divadle. 
Někdy jsou v divadle potřeba i dětské role. Tak si zařídí konkurz nebo si prostě nějak vyberou dítě. Po papírování (dítě musí od úřadu dostat povolení) dítě může začít hrát.
Většinou to nejsou velké role. Takhle jsem začínala i já. V divadle jsem jako doma. Znám tam každého, protože moje mamka tam pracuje, a už od mala tam hraju. Hraju spíš z důvodu zkušeností a velké zábavy, ty peníze jsou jen bonus, ale moc velké peníze za to nedostávám. 

Už tak jsem šla pozdě, a tak jsem si batoh s věcmi rychle hodila do šatny, a utíkala na jeviště, kde už byli všichni zakoukaní do scénářů, a pár lidí něco spolu řešilo. Režisér seděl v hledišti u svého pultu, spolu s jeho asistentkou.

Přiletěla jsem tam jak neřízená střela. Všichni na mě koukli, někteří s nezájmem, druzí s jistým pohoršením v očích, a pár lidí se bavilo mou nemotorností.

,,Omlouvám se, budík mě nemá rád." Vyhrkla jsem rozpačitě. Režisér jako kdyby se probudil, a oznámil nám že budeme začínat.

Vůbec jsem si to představení nepamatovala. Byla jsem úplně mimo.
Ale to všichni. A protože s nima se člověk nikdy nenudí, byla tam nehorázná sranda. Mám tady nejlepšího kamaráda, Archieho. Aspoň se řadí mezi nejlepší. Je sice o dost starší, ale chová se jak puberťák. Já jsem zase na svůj věk dost vyspělá. Archie dělá pořád nějaké vtípky, ale jeho talent je nepopiratelný. Archie právě dostudoval na nejlepší herecké škole, takže mu je 24. Je děsně sexy, ale to polovina lidí tady. Abyste si nemysleli, já s ním nic mít nechci. Jen ta představa je ujetá, mám totiž svého Marcuse ze školy. Jen se prostě pořád provokujem. 

Po skončení zkoušky jsem šla do dámské šatny. Popadla jsem batoh, a chtěla zavolat mámě, jestli mám po cestě domů něco koupit. Otevřela jsem můj černý batoh, na kterém byli galakticky zbarvené donuty. Po hledání mezi pár věcmi v batohu konečně najdu můj mobil. Na první pohled si všimnu že je jiný. Obrátím ho a....Já ho zabiju. Místo mého krytu ,,Don't touche my phone!" je teď Archie jak napodobuje sexy pozu na posteli. Ale vážně ji paroduje. Leží s podepřenou hlavou, místo očí má bělmo, jazyk vyplázlí, zarytě skousnutý ret, a je navlečený do sexy oblečku pro ženy. 
Já ho zabiju. 

,,Archie!" Zařvala jsem na chodbu se smíchem. Klidně si přikráčel hnědovlasý, mladý kluk, jemuž na tváři pohrával provokativní úšklebek. A přikráčel bez trika. 
,,Ano?" Řekl provokativně, dělajíc že nic netuší. Věděl moc dobře. Když viděl můj pohled zabodnutý do jeho hrudi, uchechtl se. Byla jsem mimo realitu, měl vážně krásné tělo. 
,,Obrázek vydrží déle jestli...- Jé vidím, že můj obrázek máš jako kryt. To si tak zamilovaná Isabell?" Smál se mi. Věděla jsem kdo tam ten kryt dal. On to věděl také. Taky věděl že já to vím.

,,Do tebe zrovna. Nech si svá zbožná přání zlato. Tohle," Poukázala jsem na telefon ,,Ti vrátím. Jen tak mi darovat svou tak trapnou fotku? No počkej, ony jsou trapné všechny, ale tahle je víc. Čekej pomstu zlato moje." Vůbec jsem ho nevyvedla z míry. Pořád stejný úšklebek. Nahnul se ke mě *ovanula jeho naprosto boží vůně (miluju pánskou vůni)* a zašeptal ,,Těším se, ale zlato mi ještě neříkej, na veřejnost to ještě nevystavíme." Ani on mě nevyvedl z míry. 
,,Fajn. Pokud ovšem nezjistíš o mým tajným milenci. To bys to pokazil. Na oplátku chci abys mě vzal domů, nenecháš mě přece jet autobusem ne? A oblíkni se." Zašeptala jsem, hrajíc stejnou hru.

,,Neřekl bych že ti to zrovna vadí.  Ale jak si přeješ, je pravda, že by ti asi bylo trapně, kdybys narazila do sloupu kvůli civění na moje tělo." Zašklebil se. Já protočila očima, a vydali jsme se k jeho autu. Nasedla jsem do známého bílého, celkem luxusního auta, a rozjeli jsme se. Jenže on nejel k nám domů, ale na druhou stranu od města.