Rok: 1456...
Věk: 65 upířích let
Znáte ten pocit, jak se procházíte temným lesem s nádhernými zvuky? Zvuky dokonalého ticha a zpěvu nejkrásnějších píšťal v nejhezčím orchestru zvaném koruna, zpěvu ptáků. Zvuky pomalu rostoucích plodů lesa a hub... zvuky rostoucích ostružin a malin, které byste nejraději snědli?
Já mám pokaždé to štěstí, že mne někdo vyruší. A pokaždé se mnou je mé upíří dvojče... Sheila. Krásná blondýna s černými linkami, krvavě červenými rty a bílými špičáky. A stejně jako já má zelené oči. Obě v podstatě vypadáme stejně.
Už několikrát nás honili vesničané pro Vampírství. Už několikrát jsme vyvázly jen těsně. Ale dnes ne... Dnes moje sestra zřejmě zemřela.
Vesničané si znovu vzali vidle a pochodně. Vydali se asi 5 kilometrů směr Západ k lesu. Ale skandování jsme slyšely už dávno. Jak moje sestra běžela po mém boku, upadla na zem, do bezvědomí. Celá vesnice nebyla daleko a skandování mi trhalo uši, ale já ji vzala kolem ramen a utíkala... Moc pomalu. Vesničané byli asi 30 metrů od nás, když se probrala. Podívala se kolem sebe a strhla se mi. Řekla něco ve smyslu, že raději umře jen ona než my dvě a proměnila mne na netopýra. (Díky tomu, že jsme dvojčata, tohle umíme.)
"Jdi dál Wendy!" Řekla, usmála se a vesničané se na ní vrhli. A já uletěla... sprostě uletěla místo toho, abych jí zachránila. Já se stala hambou celé Vampíří generace. Proto mne vyhodili a já žiji v lese... jmenuji se Wendy a jsem zrádce.
ČTEŠ
Earth
General Fiction"Možná by příběh mohl dopadnout dobře nebýt mě.." Sofie poklesla. "Měla jsem na mysli to samé." Wendy souhlasila. "Myslím, že nejste samy.." Ozvala se Chloe. "To rozhodně nejsme samy." Alice se chytla Chloe a Meridy. "A nikdy nebudeme kompletní" Mer...
