Rok: 1648
Věk: 91 upířích let
Běžím pustou krajinou. Můj přítel je mi v patách, oba se smějeme a vůbec nechápeme, jaké hlouposti tu děláme. Nikdo to nechápe.
Na chvíli se mi Abe ztratil z očí. Zprvu jsem si myslela, že se proměnil v netopýra a schoval se, aby mě pořádně vylekal, což také udělal. Ale jinak, než si dokáži představit. Abe se proměnil v netopýra a rychle ke mě přiletěl. Poté se změnil zpět, stoupl si přede mne a zaostřil. Lekla jsem se, ale ne moc, jak jsem si představovala.
"Co se děje?" Ptala jsem se. Nechápala jsem co se děje. Cela příroda utichla, jen vítr se zvedl a zatáhlo se.
Abe neodpověděl. Stále upřeně hleděl do jednoho místa v trávě. A já viděla to samé co on. To samé, na co mířily jeho modrozelené oči. Červené oči se zableskly a tráva pohnula.
Najednou Abe z nenadání začal skuhrat, pištět po netopýrsku, padl na kolena a držel se za uši. Zaječela jsem, choval se nepředstavitelně. Vytasil své drápy a začal si rozškrabovat obličej. Zkoušela jsem mu ruku odtrhnout, ale jen mě drápnul do obličeje až do krve, odhodil daleko a stále si rval obličej. Když ucítil, že to takhle nepůjde, probodl se. Přesně do srdce a padl.
Z trávy se ozval nenávistný smích, který v zápětí umlkl, mraky se rozehnaly a příroda ožila. Proč mi ta věc, ten někdo, kdo byl navíc zabil přítele nepochopím.
Abe ležel na trávě s rozdrázaným obličejem, špičáky zapíchlími do dásně a probodlým srdcem. Do dneška nenávidím toho, kdo mi zabil Abea. Do dneška hledám toho, kdo si dovolil se k nám jen přiblížit. Jmenuji se Chloe a mstím se...
ČTEŠ
Earth
General Fiction"Možná by příběh mohl dopadnout dobře nebýt mě.." Sofie poklesla. "Měla jsem na mysli to samé." Wendy souhlasila. "Myslím, že nejste samy.." Ozvala se Chloe. "To rozhodně nejsme samy." Alice se chytla Chloe a Meridy. "A nikdy nebudeme kompletní" Mer...
