Earth

Růžová panenka

Rok: 1573
Věk: 56 upířích let

Byla půlnoc. Já a Adriana jsme se jen tak procházely po kamenné cestě pod světlem lamp a zpívaly. Nebo spíše hejkaly na celou vesnici. Pár lidí po nás hodilo pantofle z okna a v podstatě svým řevem budili větší čast vesnice než my dvě. Ale my na to nehleděly. Dneska měla nastat první přeměna.

Adriana věděla přesně kam zabočit, kam šlápnout, či kam nespadnout. První přeměnu už zkoušela minulý rok, ale nepovedla se. Přeměna na upíra se zdá být lehká, ale pravda je jiná. Vyžaduje velké soustředění a cvik, než předstoupíme před kruh. Kruh...

V nejhlubší a nejizolovanější časti lesa se Adriana zastavila. Chvilku tam jen stála a přemýšlela. Pak trochu naklonila hlavu ke mě.

"Vážně?" Jediné slovo... slovo co by nemohla říct, kdybych ji nepoznala.

"Co vážně?" Stále to vypadá nevinně, i když není.

"Vážně sis myslela, že holka jako já, by už dávno proměnu nesvedla? Ty jsi nečetla zákoník?" Nějak jsem to nepochopila... jak jinak.

"Četla... proč?"

"Asi jsi nečetla tu pasáž, kde se píše, že podruhé se ke kruhu vrátit nemůžeš." A peklo začalo.

Adriana se rozplynula jako mlha. Já netušila, kde se nacházím, a tak jsem čekala. Hloupě čekala. Místo toho abych zaběhla do lesa a schovala se, i když by mi to zřejmě nepomohlo.

Za pár vteřin se Adriana vrátila ze západu spolu s jinými "upírkami" a utvořily kruh. Jejich kápě zahalovaly jejich tváře tmou, ale i tak se dalo bezpečně poznat, kde stojí... ona. V pravé ruce držela kůl. A v levé panenku s knoflíčky místo očí a milým úsměvem. Panenku, co si mého ducha nezasloužila.

V zápětí mne dvě z těch čarodějek chytly a srazily na zem. Adriana promluvila pár slov a pak mi pověděla něco divného...

"Služ dobře Emily, holčička brzy přijde."

Já se vzpírala, jak to šlo, ale brzy mé hejkání uklidnil kůl v mém srdci a duch v panence...

Bylo ráno. Sluníčko svítilo a ptáčci zpívali. A já ležela na zemi s krásným růžovým tričkem, modrými kšandami, blond vlasy a knoflíčky místo očí.

Jmenuji se Emily a mám majitelku...