Pro sebe, pro tebe

0 0 0
                                    

Rok: 365
Věk: 28 upířích let

"Miluji tě Alice..." řekl a rozběhl se vstříc jisté smrti. Přímo do davu vesničanů s březovými kůly. Nový typ módy zabíjení upírů.

On měl projev a já koukala z poza rohu, jaká slova vyčtu z jejich očí: "Skonči a zemřeš..."
Snažil se mluvit ci nejdéle. Snažil se je přesvědčit, ale lidé prostě nenávidí novoty. Lidé nenávidí jiné rasy. Lidé nenávidí.

Po 5ti minutách, někdo špitl: "Zabít!" A vrhli se na mého přítele jako psi. V očích nich vypadal Mikal jako vlk. Vlk, který nic neprovedl, ale i přesto ho lidé nenávidí a zabíjí...

Dávno po tom, co vesničané s křikem odešli a já se dále skrývala v sudu a plakala, jsem se odvážila vyjít na světlo luny. Byl úplněk, to znamená, že vlkodlaci vyjí na měsíc. Dnes ohlašovali odchod Mikala. Jak jsem k němu přišla... tělo rozpárané, naplněné česnekovými palicemi, oči vyškrábané, v jednom dokonce zapíchlý kůl s motivem zubu. Jeho špičáky vytrhané z dásní a rozdupané na zemi. Až na jeden. Jeden, co mi ho dodnes připomíná a drží mne nad vodou. Jeden, co mi dodává sílu bojovat. Jmenuji se Alice a bojuji...

EarthKde žijí příběhy. Začni objevovat