Earth

Brownie

Rok: 1856
Věk: 14 upířích let *v lidské blízkosti

"Ještě brovnie mami?" Škoda, že moje rodina nic netuší. Nic... a nikdy se taky nic nedozví.

Dá se říct, že moje rodina mne nenávidí. Sice skrytě, ale jo. Nejsem ta, za kterou mne pokládali, když adoptovali tu malou nevinnou holčičku, ze které vyrostla... něco jiného.

"Oo... díky Merido. Jsi tak pohostinná. Takhle by ses měla chovat i před spolkem." Moje matka je členkou klubu na upalování upírů. Já upírka jsem, ale matka to neví. Naštěstí. Upalovat Vampíry není zakázané a při první příležitosti by mne zabil...

"Jasně... Nechcete všichni Brownie?" Snažím se, aby to byla jejich nejpříjemnější chvilka. Snažím se...

"Dobře Merido. Děkuj..." jejich poslední sousto nastalo.

Nevím proč, ale sledovala jsem celý průběh jejich hynutí. Nejdříve můj otec. Tomu to netrvalo ani tak dlouho jako mé matce. Ta vstala ze židle a rychle se snažila najít něco, čím by vyvrátila snězené brownie. Moje sestra zemřela celkem hned. Té jediné mi bylo líto. Měla mne ráda a byla výrazně proti pálení. Ale nemusela by nic pochopit a mě by popravili. Nemohu to riskovat.

Postupně zemřeli všichni. Matka se stále držela a z jejích úst se ozvalo jediné:
"Merido proč..." a zahynula. A já se jen otočila a utekla. Místo toho, abych jim naložila ještě víc a upálila je jako stovky mých vrstevníků. Možná tisíce po celém světě.

Jmenuji se Merida, ničeho nelituji a vraždím...