Hubnutí, ale jinak

skoro nemoc 😢😢

Ahojte, víte jak jsem v minulé kapitolce mluvila o včerejším očkování. Tak se stalo to,  co jsem vážně nechtěla. VEDLEJŠÍ ÚČINKY!!!

nemůžu moct jíst,  chci, ale nejde to. 

Dneska jsem se vážila....
.... z 59.9kg jsem během jediného dne zhubla o 2kila.  Což je až k zděšení.  Za celý den jsem vlastně měla jen toto:

Snídaně: *****
Oběd : 3 dlouhé piškoty a 4 normální
Svačina: dostala jsem do sebe jen jogurt.  Opočenský jogurt borůvka a ostružina.
Večeře : ******

Vážila jsem se ráno... To jsem měla 58.8kg, dopoledne o půl pár hodin později jsem se vážila znovu a už jsem měla  58.1kg
A odpoledne jsem měla už jen 57.7kg.

Zvláštní a děsivý zjištění.

Řeknu vám jedno tajemství,  které vlastně není tajemství.
Někdy v listopadu jsem měla 1 den hladovku. A nic jsem nejedla,  pila jsem jen vodu. A vydržela jsem to. Ale ta věc....je to vražda.  Ten den jsem šla k mamce do práce... Je od domova docela daleko. A když jsem vyšla z metra a šla po takové ulici připadalo mi, jako by mě gravitace nedržela na zemi. Najednou jsem si připadala tak lehká,  lepší.  Poznávala jsem tu ulici,  ale bylo mi všechno jedno.  Chvilkama jsem to okolo sebe ani nepoznávala.  Jako bych byla někde,  kde to vůbec neznám. Tu cestu jsem ale znala až moc dobře. Už tolikrát jsem tou cestou šla asi po třicáté. Je to sebevražda proto,  že když člověk nic nejí,  přijde mu všechno nejlepší a reálné. Žádné starosti,  jen ohromné kručení v břiše. Mamka si ničeho nevšimla, jenom když mi podávala margotku,  odmítla jsem.  Druhý den jsem začala zase jíst a přišlo mi,  že je zase všechno v normálu. A proto vím (vím,  že tady omílám jednu věc pořád dokola), že hladovění je zlo.
U mě to trvalo sotva jeden den,  ale člověk se až divý jak moc se svět za tak krátkou dobu změnil.

Tyvogo,  já se tady poslední dobou rozepisuju jako by šlo o knížku o anorexii. Vím, že vás to povídání asi zase unavilo, ale je mi líp když se o svou zkušenost můžu s někým podělit,  napsat to,  dostat to ze sebe. Vím jaké to je padnout na dno. A pokud tohle čte nějaká anorektička, můžu poradit jen jedno.... Skoncuj s tím!!! Možná si zoufalá,  možná,  že se bojíš,  ale takhle už to dál nejde. Začni jíst a uvidíš,  že se ti uleví, protože i já jsem chtěla být lepší,  ale zjistila jsem, že je lepší jíst a snít svůj sen o dokonalé postavě,  s jídlem v ruce. A pokud tomuhle nevěříš tak si nevěř a klidně pokračuj.....ty umřeš!!  Ne já... Proto prosím pokud je tady někdo takový.....nepřestávej číst..... Chci ti pomoct!!!!  Copak to nevidíš???  Za chvíli se ti každý bude smát a říkat ti VYCHRTLICE,  TO CHCEŠ???  Znám jednu holku od nás ze třídy,  netrpí anorexií,  ani bulímií,  ale nějakých zázrakem je nejhubenější ve třídě....Váží 40kilo a víte jak jí její kamarádky říkají??  VYCHRTLICE JEDNA VYCHRTLÁ,  UMŘEŠ!!!  Ale ona normálně jí!!!  Nemůže za to.... Nemůže to změnit!!!!  Ale ty ano!!!! A pamatuj si jedno...  Dokonalá postava neexistuje... Existuje jen to,  na čem budeš dřít... Bojovat za to,  a věřit tomu,  že to dokážeš.  Za život jsem zažila hodně utrpení a bolesti a strachu,  ale taky hodně radostí,  nejlepší chvíle a lásku. Můj kluk Ben,  když mě v prosinci po dlouhém roce opět viděl... Bála jsem se abych mu nepřipadala moc tlustá a bylo to přesně naopak,  PŘIŠLA JSEM MU MOC HUBENÁ!!! Po tu dobu co jsem tam u něj byla,  naučil mě jíst líp,  Víc!!  Už několikrát jsem ho prosila ať už do mě nic necpe,  že jsem úplně plná,  ale vůbec mě neposlouchal!!  A tak jsem přibrala několik kilo. Když jsem přijížděla měla jsem skoro 53kilo a když jsem odjížděla,  měla jsem už 57kg.
A teď tady už skoro hodinu sepisuji tenhle malý příběh... NESKONČIL!!!  POKRAČUJE DÁL!!!...  DOKUD TADY NA TOMTO SVĚTĚ BUDU,  NESKONČÍM BÝT TAKOVÁ JAKÁ JSEM... A KDYŽ SE MĚ NĚKDO ZEPTÁ... CO JSEM PROŽILA NEJTĚŽŠÍHO, ŘEKNU JEN..... ZTRÁTU......