MAGIE

déšť 2/2

Když Keingsley dorazil do Doupěte, Harry i Ron už dávno spali. To, mu ale nebránilo hlasitě třísknout vchodovými dveřmi a začít na ně řvát. Harry si ještě dlouho poté, moc dobře pamatoval, jak svou slovní zásobu toho dne rozšířil hned o pár nehezkých, až vulgárních slov navíc.

Jen co se s Ronem tou ránou probudili přiběhl k jejich provizorní "postely", kterou momentálně tvořil gauč. A vytáhl je na nohy za límce ještě špinavých hábitů. Jen co se Harry postavil měl pocit, že sebou zase třískne na pohovku, ale Keingsleyho řev ho udržel stát vzpříma. Nejdříve se starý bistrozor pustil do Rona. To byla pro Harryho špatná zpráva. S Keingsleym se znal už dlouho. Věděl, že si nejhorší nechává nakonec.

Ron od něj schytal jen pěstí do oka a pokárání za to, že jeho slovy: "Neměls toho blba Pottera nechat jít samotnýho, už když si viděl jak sebou hned po přemístění seknul na zem! Já o tom moc dobře vim Weasley, už jsem na zahradě mluvil s tvým bratrem. Ten za to taky dostal přes hubu!"

Potom se obrátil na Harryho a s naštvaným zaměřením si ho změřil pohledem. Chvíli tam na něj takhle zíral a v okamžiku, kdy si už brunet začínal myslet, že mu třeba ani nevinadá, schytal facku přes obličej, tak silnou že ho rozbolely i palce u nohou. Nebýt toho, že ho při ní Keingsley držel za zápěstí, by Harry nejspíš schytal druhou o opěradlo jednoho z křesel.

"A TY! - Pottere! - Ty hovado jedno zkurvený!" Křičel ministr a každé slovo prokládal kopancem do holeně
"Jak si to kurva představuješ?! Když přece vim, že na to nemám tak to řeknu! Mohli jsme tu akci odvolat už na začátku a ty smrtijedi by ani nevěděli, že jsme tam byli. Ále né.. PAN VELECTĚNÝ ZACHRÁNCE POTTER to musel zvládnout že?! To tě ani nenapadlo, že by ti ty smrtijedi mohli utýct Potříku viď?... A klidně si na mě stěžuj, je mi jedno že jsi hrdina. I tak si zasloužíš pořádnej výprask. .... Doprdele, Poterre. Nich si přijít o život!" Dořval zničeně bývalí bystrozor.

Harry sklopil hlavu. To ho opravdu nenapadlo. V té chvíli byl opravdu zklamaný sám ze sebe.

"Pa... Pa-Pastorku? Kolik jich uteklo?"
Zeptal se tiše.

Ministr si jen zničeně povzdechl a posadil se do nejbližšího křesla.
"Harry, Harry. Tvá chyba nás stála více než jen těch pár smrtijedů co jsme našli na tom útese. Ty si myslíš, že kvůli takovýhle blbosti bych vás třískal?" Zeptal se a složil si hlavu do dlaní.

Harry na něj nevěřícně vyvalil oči, ale radši ani nic neříkal. Jen záporně zakroutil hlavou.

"Nevim co sis myslel," pokračoval Pastorek dál "ale tvoje chvilkové zdřímnutí nás stálo celkem tři buňky smrtijedů. Byli propojení, jen co se odtamtud přemístili varovali další a teď jsou pryč. Při útoku ještě stihli zabít dva bystrozory a jednoho zranit. Teď leží u svatého Munga. Z jejich řad jsme na chvíli zajali pouze Mulcibera, který vám sebral ty hůlky, když vás zajali." Dořekl téměř neslyšně.

Molly, která je z rohu místnosti celou dobu pozorovala se jemě zeptala:
"Nechcete se něčeho napít Pastorku? Musíte být strašně vyčerpaný..."

"To jsem. Děkuju Molly, voda bude stačit." Řekl ochraptěle, promnul si spánky a znovu se zahleděl na Harryho.

Harry nevěděl co říct, připadal si trapně. Tohle ho doopravdy nenapadlo. Oplácel tedy statečně pohled a pokusil si uspořádat myšlenky. Mezitím co na sebe takhle tiše hleďeli se Ron, o kterém ani jeden znich už zase nic nevěděl, zeptal:

"Jak to jako myslíte na chvíli?"

"Jakože než jsme ho stihli dopravit na ministerstvo, tak z neznámých důvodů zemřel. Teď ho zkoumají na odboru záhad..." domluvil ochraptěle ministr.

Jako by toho nebylo na Harryho málo. Z toho šoku se v půlce nádechu zasekl a začal se dusit.
Po chvilce, když se konečne vydýchal jim všem Molly přinesla na měděném podnose čaj a sušenky.

Nakonec to dopadlo tak, že se nad tím ještě všichni spolu zasmáli. Teda tak si to aspoň Harry pamatoval, ten den byl hrozně unavený.

Jedna věc mu ale vrtala hlavou, jak tu tak seděl a díval se z okna na provazce vod za oknem.

Kdo, nebo co bylo to dítě?