4. Hra začíná!

959 77 5
                                    

S Laitem jsme se domluvili, že si zahrajeme za čtvrt hodiny od domluvy. Šla jsem se převléct do něčeho sportovnějšího, (černých legín a černého tílka.) *No jo, ta černá.*  Vlasy si upravím do culíku a pomalu scházím schody. Otevírám dveře do herny a vejdu, Laito už tam je a Shuu taky. Ten tu bude něco jako dozor. *Mám strach. Co když prohraju? Ne! V šipkách jsem porazila i Shuua takže tohle pako taky porazím.* 

„Tak co Holčičko, připravená?" ušklíbl se.

„Drž klapačku," odsekla jsem mu s úsměvem. *Já ti dám holčičku.* 

Házíme jednu šipku za druhou. Hrajeme už poslední pátou hru, a jak myslíte že to zatím vypadá? No, špatně. Je to dva ku dvěma, a já se nervozitou klepu. Výhru mám skoro v kapse. Laitovi by se povedlo vyhrát jedině, kdyby hodil všechny do středu, což je skoro nemožné. Nikdy jsem neviděla, někoho hodit něco takového. Jenom párkrát, v televizi, ale to byli profíci. Štěstím, že to určitě vyhraji, se usmívám. Celou hru jsem se neusmála. Stále jsem se soustředila, ale teď, v příštím kole to dohrajeme a já budu vítěz. Už nebudu slýchat žádné: "holčičko" nebo "hej, děcko". Už ne. Chci vidět ten jeho naštvaný a překvapený obličej, jak mu to natřu. Už se nemůžu dočkat. V ten moment mi úsměv spadl a to i Shuuovi. *To si děláte prdel!*

„Ja.. jak?" skoro nemůžu mluvit. *Tohle se nemělo stát.To je skoro nemožný. A on udělá něco takového. To ne, já nechci.* Kolem krku jsem najednou ucítila těsno. Já prohrála. On si ze mně udělá mazlíčka. S prohrou jsem vůbec nepočítala. Co to pro mě vůbec znamená? Co mám s tím krkem? Zvedám ruku a chci si na krk sáhnout, ale něco mi v tom brání. Laito přede mě postaví větší zrcadlo z rohu místnosti. *To si dělá prdel. On mi nasadil obojek, to snad nemyslí vážně!*

„A od teď mě budeš nazývat Pane, jasný?" řekne a k obojku připne řetěz. Zatmělo se mi před očima.

„Laito, to přece nemůžeš myslet vážně!" uviděla jsem černo a točící se svět. Tma.

TVOJE SESTRA JE MOJE!Kde žijí příběhy. Začni objevovat