„Ano Shii, miluju tě," překvapeně jsem se na něj koukala. Najednou nemůžu nic říct. Cítím se divně, jakoby my srdce hřálo. Nevím co dělat.
„A proto se tě ptám, co cítíš ke mě ty?" *Co cítím?*
„Já nevím. Nechápu to." *Nevím co mám dělat, co když to co cítím není láska? Nechci mu ublížit.*
„Promiň," rychle jsem vstala a rozeběhla se pryč. Laito mě chytl za ruku. Začaly mi téct slzy. Rychle jsem se mu vytrhla a utíkala dál. Běžela jsem přes zahradu do lesa.
A doběhla až na konec.
„Nikdy jsem tu nebyla, je to nádherné," Rozbrečela jsem se ještě víc
*Vždyť já ho miluju! MILUJU HO! Musim mu to říct!* Na nic jsem nečekala a rozeběhla se zpátky. Najednou je ta cesta nekonečná. Jsem tam, ale Laito nikde, dokonce i kluci lítají po sídle a hledají ho. *Co jsem to udělala?*
„Shuu!" Shuu se na mě podíval. „Kde je?"
„Nevím, ale v sídle není. Když jsem ho viděl naposledy, řekl bych, že brečel. Nikdy jsem ho takhle neviděl."
„Nevím kde může být, mrzí mě to, asi vím kde je." řekl Shuu.
„Shuu řekni mi to!" zakřičela jsem na něj.
„Shii, víš jak zabít upíra?" podíval se na mně.
„Zabije ho jiný upír vlastní rukou, ale co to s tím má společného?!"
„Věděl že nikdo z nás to neudělá."*Ne! Už mi to došlo, ale kde by mohl být? Tady by to nikdo neudělal, ale kde jo? Kdo by něco takového udělal, kdo by byl ochotný ho zabít, kdo ho nesnáší?*
„MUKAMI!"
ČTEŠ
TVOJE SESTRA JE MOJE!
FanfictionNevlastní sestra dvou z nich. Se stejnou matkou. Podobná oběma. Jako by byla smíšeninou těch dvou. Jeden jí miluje. Druhému je cizí. Napůl člověk. Napůl upír. Ale., kdo vlastně je tato šestnáctiletá dívka? Shiizumi Sakamaki Dekuju moc, jste úžasný.�...