Hermiona si úlevně vydechla, když za sebou zavřela dveře do společenské místnosti. Ale jen trochu se jí ulevilo. Nejradši by se sebrala a odjela prvním vlakem zpátky domů. Ve Velké síni to začalo být nesnesitelné. Každý se na každého vrhal, a všichni se líbali. To by nebylo tak strašné, ale pak tam začali vznikat konflikty jako mezi Parvati a Padmou. Ve společenské místnosti bylo ještě pár poblázněných holek a kluků, a Ron. Harry se ztratil někde po cestě. Ne, že by to Hermioně vadilo. Ne, že by Harryho neměla ráda, ale nemohla vystát, jak se na něj Ron díval. Hermionu docela zajímalo, co se to stalo? Co měl znamenat růžový dým? A co se to u Merlina se všemi děje? Napadlo ji jediné místo, kde by mohla najít odpověď. Knihovna.
***
Draco utíkal tak, jako ještě nikdy v životě. Do této chvíle si myslel, jací jsou nebelvíři barbaři, ale když se na něj vrhli členové jeho vlastní koleje, byl mírně řečeno v šoku. Nechápal, co se to se všemi stalo. Sám si vzpomínal, jak se v tu chvíli cítil. V ten okamžik, kdy se jeho pohled na chvíli střetl s Potterovým. Ne, vůbec nevypadá tak hrozně, jak si vždycky myslel. Tmavý rozcuch, jeho zelené oči, a v konečném důsledku i ty jeho hrozné brýle, to vše ho dělalo tak zatraceně sexy, až z toho měl Draco závratě. Ale ještě stále ho nenáviděl. Cítil to, když se jim do cesty postavil Goyle. Ta myšlenka ho podivně uklidňovala.
Zahnul za roh. Byl tak ponořen ve svých myšlenkách, že si ani nevšiml postavy, která se stejnou neuvěřitelnou rychlostí řítila chodbou. A pak už ležel na zemi. Připadal si jako omámený. Osoba, která ho zalehla, neuvěřitelně krásně voněla, Dracovi to připomínalo vůni asfaltu. Několikrát za sebou se zhluboka nadechl. Ach, jak on miluje asfalt.
Neznámý už se také vzpamatoval a pomalu se zvedal. Dracovi náhle chyběla ta blízkost. Absolutně nevědomky zvedl paže a objal neznámého kolem pasu. Zornice zelených očí se nepatrně rozšířily. Draco se nepatrně zachvěl, ale pohled přetrvával.
Po neuvěřitelně dlouhém očním kontaktu se k němu začal druhý přibližovat. a pak se políbili. Dracovi hlavou prolétávaly jedna myšlenka za druhou. 'Je to Potter!' 'Nenávidím ho!' 'Nemůžu přestat!' 'Nechci přestat...'
A pak to skončilo. Potter se mu dlouze zadíval do očí a Draco si připadal ztracený.
,,Nenávidím tě!" zašeptal.
,,Já tebe také," odpověděl Potter. Všechno bylo v pořádku.
ČTEŠ
Legenda o Drarry strážcích
FanfictionŠílenost na entou číslo dvě! !!!Neavazuje na dopis!!! Dámy Agness a Tessy Vám slavnostně představují...Legendu o Drarry strážcích!