Plamen mezi hvězdami

Kapitola 4 *Sora*

Lidské tělo rozhodně nebylo přizpůsobeno k tomu, aby zůstávalo delší dobu na tvrdé židli, o tom se Sora přesvědčila. Její měkké, kožené boty utlumovaly zvuk, a tak se místností nerozléhalo klasické klap klap, když dívka nervózně přecházela sem a tam. Svými prsty přejížděla po hladkém povrchu černého krystalu.

Netradiční barva, pomyslela si Sora. Přívěsek visel na koženém proužku, obmotaný bílým provázkem, aby krystal nespadl.

„Proč tu není magie?" Zeptala se Sora opatrně, pozorujíc každý Aarreho pohyb. Už tu byla pár dní, ale i přesto si nevybudovala důvěru k Havranovi.

„Asger," odvětil nepřítomně, zatím co dělal Dölmï — tmavě zbarvený, sladký, teplý nápoj, který lidé pili, když potřebovali zůstat vzhůru dlouho do noci. Postavil hrnek před dívku, jež jen nadzvedla obočí, ale usrkla si, jemně se usmívajíc, když jí sladká chuť zůstala v puse. Aarre si sedl naproti ní, opíraje si bradu o ruce.

„Asger je na vině. Patron noci je ten, co má na starost magii, nebo aspoň tak se to říká. No a Asger chce, abychom Patrony našli. A když šel Patron noci do schovávání, magie šla s ním. Teda většina," starší muž z kapsy vytáhl malý krystal. „Tohle nám a ostatním Havranům pomáhá s přemisťováním. Jen pomyslíš na to, kam chceš a Skjógar tě tam odnese."

„K čemu Asger chce Patrony?" Aarre zavrtěl hlavou s povzdychem.

„To, Soro, bych taky rád věděl," odvětil jednoduše, než se jí zadíval do očí. „Teď ale k něčemu podstatnějšímu. Převezmeš moje příjmení—"

„Cože?"

„Neskákej mi do řeči, Soro," napomenul ji Aarre, jeho slova jako dýka, co testovala jak tuhá dívčina kůže byla.

A pak se měsíc roztříštil, krev hyzdíc oblohu.

Sora se pokoušela skrýt svůj pobavený úsměv nad osobním vtipem. Její bratr nikdy neprojevoval větší náklonost ke knihám, a proto když si přečetl tento úryvek, s oblibou, a ironií, ho používal v napjatých situacích, aby je odlehčil. Sořin nepatrný úsměv povadl, když si všimla Aarreho přísného pohledu.

„Je to tradice mezi lidskými Havrany. Učeň převezme druhé jméno svého mistra. V tomhle ohledu nemáš moc na výběr." Dívka si odfrkla vlasy z čela, kousajíc se do jazyka, aby spolkla nepatřičnou poznámku.

Sora si povzdechla, než odložila hřeben na stůl. Zasunula si nůž do pouzdra, co měla upevněné kolem pasu — známá tíha kovu jí dodala pocit bezpečí, který doteď postrádala. Tiše proklouzla ke dveřím, zachumlávajíc se do tmavě zeleného kabátu, co jí okamžitě začal poskytovat své teplo. Aarre si za ní zívl, což způsobilo, že Sora téměř vyskočila z kůže.

„U Asgera!" vyjekla rozhněvaně. Její hrdlo sevřely chladné ruce strachu a úzkosti, když překvapení roztříštilo masku sebevědomí, za niž se snažila schovat.

„No. Jeden by řekl, že bude těžší vylekat Havrana. Hořké to zklamání." Aarre zavrtěl hlavou, potlačujíc další zívnutí. Sora protočila oči v sloup, schovávajíc své ruce do kapes, aby Aarre neviděl, jak se třese z nervozity.

„Kolik jsi toho včera vypil?"

„Odkdy vstáváš tak brzo?"

„Já se ptala první."

„A já nemusím odpovídat," Aarre se nepatrně ušklíbl, než mu obličej proklouznul za masku plnou vážnosti. „Nervózní?"

„To je to tak čitelný?" zamumlala Sora s povzdechem.