Plamen mezi hvězdami

Kapitola 11 *Sora*

Sora se nepokojně převalovala na posteli, na níž si za tu jednu noc nezvykla.

Patroni.

Stolec.

Vzpoura.

Bylo to šílenství. Nebo alespoň k tomuto závěru se dostala, když se pořád vrtěla. To, co jí Aarre řekl včera večer jí taky na klidu nijak nepřidalo. Sora se pomalu posadila na posteli, nechávajíc kousavou deku, aby sklouzla na zem. Ichirův děda nebyl zrovna nadšený, když se objevila před jeho dveřmi, požadujíc přístřeší.

„Peníze ztrácejí na ceně. Když není jídlo, je jedno jestli máš za, co to koupit."

„Hledám jen přístřeší na pár nocí. Něco do žaludku si seženu sama."

Muž si jí prohlédl skeptickým pohledem. Zapadající slunce udělalo Sořinu pleť tmavší a živější, než doopravdy byla. Její vlasy o trochu více zlatější. Nakonec povolil a pustil ji dovnitř. K její smůle jediné místo, kde byla alespoň chabá imitace pokoje, bylo v podkroví. Sora se otřásla zimou, než rychle slezla po žebříku do druhého patra, kde se teplo alespoň trochu udrželo.

Byliny byly zarámované a pověšené v celkem chaotickém pořadí. Vlastě celý dům páchl po nějakých kytkách, z čehož se Soře zatočila hlava. Dívka přejela prsty po zdi a následně po dveřích, které se maličko pootevřeli. Sora nenápadně nakoukla do místnosti. Přimhouřila oči, aby něco v tom šeru viděla. Nakonec rozpoznala hnízdo z černých vlasů a staříka, který Ichirovo tělo schovával pod dekou. Překvapením zamrkala.

Cestoval Ichiro přes noc? Ale vždyť tvrdil, že má známé, u kterých může přenocovat... Proč by riskoval svůj krk a plouhal se přes temný les. Jak to bez koně zvládl tak rychle?

„Na co koukáš?" obořil se do ní jeho děda, což ji vytrhlo z myšlenek, jež se začínaly měnit v chaos.

„Já jen," zakoktala se Sora. „Jen že mě překvapilo, že se sem dostal tak rychle."

„Oh. Já zapomněl," Trym, nebo alespoň tak se stařík Soře představil, zavřel dveře do Ichirova pokoje. Zrovna ve chvíli, kdy by dívka přísahala, že viděla, jak se něco podobného maličkým křídlům pohnulo na parapetu. „Ty jsi to děvče, co s ním cestovalo do Qramu. Jak to tam dopadlo?"

Sora ho sledovala dolů po schodech, přičemž se jemně zamračila, když si všimla, že nemalé kaluže se roztahovaly po dřevěné podlaze. Dřevo zasténalo pod jejich vahou, vydechuje prach a zapomenuté příběhy.

„Ne moc dobře," přiznala. Katastrofálně by asi bylo to nejlepší slovo, jakým včerejšek popsat. „Rybáři se vrátili s prázdnou. Všichni byli celkem zdrceni."

Dívka si s povzdychem sedla na židli, její bystré oči se zaměřily na staříka. Slova, co jí včera Aarre řekl, jí vrtaly hlavou. Řekl mu snad Rhyse něco o Patronech, co by ho přimělo nakázat jí, aby nechala Ichira napokoji? Ať už se stalo, cokoliv, Sora neměla v plánu jen tak nechat jít svůj úkol najít Patrony. Ani ve snu by ji nenapadlo nechat si příležitost, s níž by mohla osvobodit bratra, proklouznout mezi prsty. Sora si své studené dlaně začala třít o sebe, nevědomě počítajíc drobná poranění, jež za ta léta posbírala, a která ji odmítala opustit.

„Kolikáté jaro už Ichiro zažil?" zeptala se, když si Trym sedl naproti ní s šálkem Dölmï.

„Proč tě to zajímá?" odvětil stařík, při čemž se nepatrně narovnal do obraného postoje.

„Somnerrsulverv je skoro za rohem," řekla Sora s nevinným úsměvem na rtech. Somnerrsulverv opravdu byl už za čtyři dny a každý kdo už tento rok oslavil svůj sedmnáctý rok života se musel dostavit a obdržel požehnání od Asgera. Tradičně se událost konala v nejbližším větším městě. Neboli v tomto případu v Yharestu. Pokud se dítě nedostavilo, bylo předurčeno, že do příštího letního slunovratu zemře. Lidé umírali i tak, ale proč riskovat, že? „Jen by mě zajímalo, jestli se ho bude Ichiro taky účastnit."