Seděla jsi zády opřená o opěrku gauče, své nožky jsi měla pohodlně přehozené přes Modráskův klín. Pozorně ses na dvě štíhlé tyčky zahleděla... všimla sis začínajícího růstu mírných chloupků, a i když byly celkem světlé, vadily ti... chtěla jsi před ním být dokonalá, stejně tak, jako on byl dokonalý pro tebe.
Modrásek nevnímal tvé zamyšlení, fascinoval ho obraz v televizi.
„Hned se vrátím, buď tu." Vlepila jsi mu rychlou pusu na chladný koutek tenkých rtů a cupitala pryč.
„CO? NE!" Nechtěl, abys odešla... Natáhl za tebou ruku.
Vrátila ses a hlavu strčila do futer, ukázala jsi na ruce čtyři prsty. „Čtyři minuty..." Opět ses otočila a nechala jeho zklamaný výraz ze samoty za sebou. Začalo se ti stýskat... a to jsi byla jen o dvě místnosti dál...
Vlezla sis rychle do vany, své oblečení odložila k umyvadlu a čapla holítko... osprchovala jsi své tělo a namydlila nohy tak, že přes vrstvu pěny nebyly skoro ani vidět.
Začala ses holit v pravidelných úsecích, když v tom jsi ucítila chlad prostupující místností.
Usmála ses... štěně jedno neposlušný...
„Vím, že jsi za dveřmi."
„EHM," řekl nejistě, doufal, že ho neodhalíš. „JÁ TĚ HLÍDÁM..."
„Hlídáš?!" zasmála ses. „A to před kým? Mýdlovým bohem všech sedmi pěn?"
Ucítila jsi, jak se zády opřen o dveře, usmál.
Miloval tvou schopnost ho přivést k úsměvu... tak moc miloval každičkou buňku v tvém lidském těle.
Stále ses dívala na dveře... tvůj pohled upoutala fascinující podívaná... začala se na nich tvořit vrstvička ledu ve tvaru srdce...
„Ah, to je nádhera..." Zhodnotila jsi uznale.
Zaculil se jak měsíček, měl radost, že se ti to líbí.
Najednou jsi však zalapala po dechu... prudce a přerývavě jsi vydechla.
„DUHO?!" Zbystřily Modráskovy smysly.
„Sakra..." Vypadlo z tebe, když jsi uviděla krev na své holeni.
Dveře se okamžitě otevřely.
„LÁSKO?!" Vyděsil se Modrásek a v mžiku byl těsně u vany.
„To je dobrý..." Zamračila ses na ránu... Silná pálivá bolest ti však zkřivila obličej.
Jeho rudá očka tě pozorovala, zračilo se v nich zděšení, strach o tvoji maličkost...
„Au." Zakňourala jsi jako malé dítě, co si vlivem své nepozornosti rozbilo koleno.
„BUDU TO MUSET VYPLÁCHNOT OD MYDLIN..." Sdělil ti a vzal do ruky zatím nepuštěnou sprchu.
Zahleděla ses mu do očí. „Připadám si trapně..." Řekla jsi smutně.
„Jako by ses vrátil jen proto, aby ses o mě musel starat, jako o malou holku..." Pokusila ses mu vzít sprchu a odstrčit ho.
„Zvládnu to."
Naprosto nechápavě na tebe hleděl. „TY SES PRAŠTILA DO HLAVY?" Vyděsil se.
„Ne..." Nechápala jsi.
„TAK JAK POTOM MŮŽEŠ MLUVIT TAKOVÉ HLOUPOSTI?" Řekl tiše. „I KDYBYCH TĚ MĚL KRMIT, ČI TI JÍDLO PŘEDŽVÝKÁVAT... BYL BYCH ZA TO ŠŤASTEN... VRÁTIL JSEM SE ZA TEBOU, PROTOŽE TĚ MILUJU A CHCI S TEBOU STRÁVIT VŠECHEN ČAS! NIKDY JSEM OD TEBE ODEJÍT NECHTĚL! VRÁTIL BYCH SE K TOBĚ DŘÍV, ALE UŽ VČERA JSEM TI POVĚDĚL, CO SE STALO..."
