Modrásek seděl na židli v kuchyni. Natahovala ses k poličce s rádiem naproti kuchyňské lince a snažila ses ho zapnout. Modrásek naklonil hlavu na stranu a zrak mu sklouzl po křivce tvé postavy až k dolnímu okraji pletených šatů, který se vlivem tvého snažení neúmyslně posouval čím dál tím výš.
„Netuším, kdo v tomto bytě bydlel přede mnou, ani proč jsem si dala zrovna tak vysoko rádio!" Řekla jsi tiše. V hlavě se ti promítla vzpomínka ze stěhování: „Rádio stejně moc nezapínám, dám ho sem nahoru ke kytkám..." Jo jojo, talent (Y/N), talent...!
Modrásek se kousl do rtu a vstal, už nemohl nadále pozorovat tvou trápící se maličkost, stoupl si těsně za tebe a cvakl čudlík... Z rádia se ozvala melodie známé písně. Otočila ses směrem k modrému příteli.
Loki se ti podíval do očí a vybavil se mu včerejší den... Jak jsi ho krmila těstovinami s omáčkou, tak moc mu to chutnalo, kdyby o vařeném jídle alespoň něco málo nevěděl, myslel by si že hlavní ingredience, kterou používáš je tvá láska...
Vzpomněl si, jak ses mu zahleděla do vlasů... Jak jsi mu je opatrně pohladila a on zavřel oči... „Mohla.... mohla bych ti je učesat?" Zeptala ses ho nesměle, souhlasil... Vybavil si jak opatrně a něžné si přejížděla hřebenem v jeho vlasech, jak jsi mu začala dělat různé, ledabylé copánky a jak tě požádal abys mu vyprávěla... vyprávěla vše od onoho osudného dne, kdy tě musel opustit... Vyprávěla jsi mu až do večera... Potom ti zkoušel udělat také copánky... Tolik jste se u toho nasmáli... Bylo tak roztomilé ho to učit...
Jak jste si pozdě večer zapnuli televizi a ty sis na něj různě lehala až si našla to správné místo kde ti bylo nejpohodlněji... Jak tě hladil po zádech a ty jsi potom usnula... Jak ses probudila kolem půlnoci nahá a přikrytá, své šaty přehozené přes okraj zrcadla, spící Loki pod tebou... Miloval, když jsi spala na něm, mohl tě tak cítit naprosto celou ani o jediný kus tvého těla se nehodlal dělit s postelí.
„Včera jsme nevečeřeli, že?" Optala ses, i když jsi na otázku znala odpověď. Zakroutil hlavou. „A NA SNÍDANI JSME DNES TAKÉ NEMĚLI ČAS..." Oba jste se zasmáli.
Najednou ses však zarazila a pohlédla na rádio, začali hrát Don't Speak od No Doubt. Začala sis pohupovat hlavou, vzala jsi ho za ruce a pomalu jste se spolu začali houpat do rytmu. „Pamatuješ, jak jsme spolu tancovali na písničky z babiččina gramofonu?" „ANO." Odpověděl ti a protočil tě. „Juj!" Vykvíkla jsi překvapeně, ale zároveň velmi šťastně.
Modrásek se k tobě natiskl, sklonil hlavu a do vlasů ti zašeptal, aby sis mu stoupla na nohy.
Usmála ses na něj a stoupla mu na špičky.
Opět sis vedle něj připadala jak malá panenka, jako drobná muška proti mocnému lednímu medvědovi.
Ucítila jsi jeho ledové tělo, zmrzlou krev protékající mu v modrých žilách... jeho úd, který se ti povedl dostat do svého těla alespoň na pár centimetrů...
„Líbilo se mi, tě mít v sobě..." Vyřkla jsi bez rozmyšlení. Vydechl, zřejmě se pokusil zůstat soustředěný.
„TAKÉ SE MI V TOBĚ LÍBILO..." Odpověděl ti.
Píseň skončila.
