{Jeon's pov}
Čekal jsem, že půjdeme dlouho, abychom ho našli, ale tak se nestalo. Byl prakticky hned u nás. Ničil co se dá. Tuhle osobu jsem přeci nikdy rád mít nemohl, nedává to smysl.
„Kime Taehyungu!" Zavolal na něj Yoongi. Popravdě mám dost strach. Nevím, co se mi stane a jestli se vůbec něco stane. Taehyung se s ohnivým pohledem otočil směrem k nám, tedy spíš ke mě.
„Ale ale ale" Trhlo ve mě. Ten hluboký hlas už jsem slyšel. Přijde mi povědomí, ale jedno vím jistě. Tohle není Kim Taehyung. „Čistota sama" Lehce jsem vystoupil vpřed. Nebojím se ho.
„Kde je Kim Taehyung?" Pronesl jsem s lehce hlubokým podtónem. Můj hlas není hluboký jako ten jeho, ale aspoň o něco se pokusit mohu. Osoba předemnou přistála. Nevěřím tomu, že by se Taehyung choval takhle.
„Je tam, kde už mi nebude bránit. V zatracení" Jeho slova doprovodila nechutný smích, plný nenávisti a pohrdáním. Je to zlé, hodně zlé.
„Já chci vidět Taehyunga!" Křikl jsem po něm a lehce si u toho i dupl. Musím vidět osobu, která mi uvízla v hlavě. Musím vidět Kima Taehyunga.
{Fallen's pov}
To dítě mě štve. Necítím z něj strach, jakto!? Přistoupil jsem k němu o něco blíž, ale pořád necítím ani špetku strachu. Přistoupil jsem k němu.
„Ty se mě nebojíš?" Povrchně jsem se zasmál. Pořád z něj necítím žádný strach ani špetku, prostě nic.
„Nemám důvod" Šeptl. Naštval mě, jak nemá důvod? Rukou jsem máchl k lesu, který začal hořet. Ucítil jsem to. Jeho strach, který chutná přímo dokonale.
„Pořád nemáš strach maličký? Dost ho z tebe cítím" Posunul jsem svou hlavu blíže k té jeho. Chci víc jeho strachu, ale místo kladného názoru mi na tvář přiletěla silná facka. Dost jsem se nad tím zarazil.
„Vrať mi Taehyunga!" Křikl po mě. Nemohl jsem udělat nic víc, než se jen uchechtnout.
„To jsi neměl a Taehyung je mrtvý!"...
