Prosim už ne! (M&M)

"Mrzí mě to"

Marcus

Probudil jsem se v půl druhý ráno. Měl jsem uslzený oči. Pořád se mi chtělo brečet, nevim co to se mnou je!

Napil jsem se vody a šel se kouknout do ledničky. Nic moc tam nebylo.

Vzal jsem si mobil, bundu, klíče a vydal se ven. Šel jsem k ní domu. Chvilku jsem přemíšlel jestli mam zazvonit, ale pak jsem zazvonil.

Otevřela mi dveře a hned jak mě viděla sesunula se k zemi. Nemohl jsem na ní tak koukat, slzy se mi drali do očí. No pár jich vyteklo. Klekl jsem si k ní, ale ona hned začla couvat.

Chytl jsem jí za ruku a přitáhl si jí blíž k sobě. Do ucha jsem jí zašeptal "Mrzí mě to" a lehce jsem jí ho zkousnul.

"Jak tě to může mrzet, když ty nemáš srdce! Jsi zrůda a zrůdu nemůže nic mrzet!"

Ječela na mě přes celý dům a já jen začal brečet. Sám od sebe jsem se zvedl a šel pryč, nechci jí ještě víc uvlížit.

Marta

Odešel a mě se ulevilo. Dohodla jsem se s Elis že na týden pojedem do Londýna. Mam tam tetu takže nemusíme alespoň přespávat v hotelech.

Ráno

Probudila jsem se v půl sedmý. Zavolala ksem Elis a domluvila jsem se s ní že za půl hoďky se sejdem na letišti.

Došla jsem na letiště a tam už čekala Elis. Obejmuli jsme se a šli si sednout na lavičku.

Když jsme už byli v letadle tak jsem se opřela o opěradlo a začla přemýšlet. Přemýšlela jsem nad tim, proč mi to dělá, proč mi něco vždycky udělá a pak se omluví. Nechápu to.

Asi po pár minutách jsem se konečně odebrala do říše snů.

"Vstávej!" křičela na mě Elis.
Jen jsem otevřela oči a uviděla z okna letiště.

Vylezli jsme a já si to zamířila rovně. Pak jsem zavolala tetě a ta nás pak odvezla k ní domu. Hned když jsme přijeli šla jsem k ledničce. Tam jsem si vzala jogurt a šla do pokoje.

Když jsem dojedla došla jsem to vyhodit a šla jsem si na chvíli lehnout.

Vzbudil mě pískot mího mobilu. Koukam několik zpráv. Rozklikla jsem je a začla číst.

"Mac je v nemocnici"
"Marto on kvůli tobě chtěl skočit pod vlak!"
"Doprdele odepiš!!"
"Seru na tebe!"

Nevim proč ale okamžitě jsem popadla kufr a všechny věci a šla na letiště.

Sedla jsem do letadla a myslela nad nim. Proč nad nim vlastně přemíšlim?  A proč za nim jedu? Tolik otázek se mi honilo hlavou. Nevim jak na ne odpovědět. Miluješ ho! Řeklo moje svědomí, já ho ale neposlouchala.

Tak lidi pokračování příště😂😂😂
Doufam že se kapitolka
Líbila a že se vám líbí i moje tvorba
Jo a omlouvam se že nebyli kapitolky, ale měla jsem rozbitej mobil tak asi tak.
Posílam pusu😍😘😘
Pavča😂😂😂😂