Seděl jsem v lavici a netrpělivě čekal až skončí hodina. Ještě 5 minut.. Ještě 5 hloupých minut ! Pomaličku jsem si už začal balit věci. „Danieli ? Ty někam spěcháš nebo co ?” koukal na mě pan učitel a já přestal všeho co jsem teď dělal. „Máme ještě necelých pět minut, tak se nebal a poslouchej.” otočil se zpátky ke tabuli a zase na ní začal něco čmárat. Za chvilku zazvonilo a celá třída se začala balit. „Takže zatím nashle.” hned jak tohle dořekl tak jsem vypadl ze třídy a šel ke skříňce. Otevřel jí a začal si připravovat věci na další hodinu. Dějepis... Jak já tenhle předmět nenávidím.. K čemu mi to bude ? Z mé mysli mě ale najednou přerušila jedna holka co přiběhla do naší chodby. „Už jdou !!” zaječela a všechny holky začali být úplně nervózní ale v jejich očích šla vidět ta veliká radost. Jestli si myslíte že jsem nevěděl o co se jedná , tak se strašně moc mýlíte. Je to vlastně jeden z důvodů proč jsem tak moc spěchal ze třídy. Jde o to, každý den v tenhle čas se tady chodbou prochází ti tři nejvíce slavní studenti na této škole. Vždy mě ale zaujal jenom jeden z nich.. Nevím proč ale něco na něm bylo jiné... Ale.. Nevím co.. Najednou se dveře otevřeli a z nich přicházeli oni, ti lidé kteří by s takovou nulou jako jsem já nikdy nepromluvili. Neříkám že jsou zlý.. Ale prostě, oni jsou slavní a já ? Já jsem nic.. No nic.. Jednalo se o tři kluky. První z nich byl Seán William McLoughlin taky zvaný jako Jack..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nejen že patří mezi nejoblíbenějšími ale ještě je to další Markův parťák.. A taky je to ředitelův oblíbenec, protože jeho Mamka do téhle školy dává hodně peněz na vývoj a vzdělání, tak proto. Jenom díky němu Mark ani Tyler a další nedostali žádný krutý trest. Až na Tylera ale ten trest byl spíš takové menší napomenutí, takže tak.. Ale není tak špatný... Několikrát když mě Mark mlátil tak jsem trochu viděl v jeho očích lítost a když odcházeli tak vždy potichu řekl promiň. Nechce být zlý, nehce být v Markově skupině ale.. Bojí se co by Mark udělal. Vlastně, Mark je na padesát procent důvod proč je Seán oblíbený. Ze šprta v brejličkách na třetího nejslavnějšího kluka ze školy. Udělal to ale jen proto aby měl dalšího ve skupině. Nic víc.. Nebo... Já nevím.. Další vlevo byl PJ Liguori...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
PJ je druhý nejoblíbenější student.. Ani se tomu nedivím. Je vtipný, chytrý a skvělý kamarád... Teda byl.. Věř te nebo ne ale já a PJ jsme byly kamarádi.. Ale potom se něco stalo.. A já nevím co.. Udělal jsem snad já něco špatně nebo co ? To se asi už nikdy nedozvím.. A poslední, ten uprostřed a ten nejvíce slavný po kterém každá holka sní... Phil Lester..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Phil... Ten je prostě dokonalý. Vypadá jak ze snu. Divím se že ještě nemá holku. Tolik holek ho chce, tolik po něm touží a chtějí ho. On si jich ale nevšímá, ví že tam jsou ale prostě dělá že tam nejsou. Někdy udělá ten trik že na někoho mrkne nebo něco takového ale to dělá jen tak. Taky je to další oblíbenec ředitele ale to jen proto že naší škole nese krásnou pověst se svými známkami a někdy i diplomy. Je trochu šprt ale jen trochu. Jen jsem na ně koukal. Ne, vlastně na něj. Na Phila. Dneska mu to hodně slušelo. Měl šedé delší triko, černé skinny jeans a na hlavě červenou čepici. Vypadal opravdu krásně. Skupinka holek začala úplně pištět, kluci jen koukali a já ? Já tam jen stál a koukal na toho černovláska. Nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Byl pro mě jako magnet který mě přitahoval.. Co se mé jedné půlky líbilo ale té druhé... Moc né.. První říkala jdi za ním, zatím co ta druhá říkala běž odtud pryč. První říkala potřebuješ ho, zatím co druhá říkala nepotřebuješ ho. Nevěděl jsem co mám dělat, tak jsem tam jen stál a koukal na něj. Asi jsem se ale koukal až moc dlouho. Koukl se na stranu kde jsem stál a spatřil jak se na něj dívám. A sakra.. Najednou se mi koukal do očí a já do těch jeho. Páni, jeho oči jsou jako plynulý oceán, krásně modré. Nebyl jsem moc blízko ale šlo to vidět. Po pár minutách jsem se vzpamatoval a pohled jsem sklonil pryč od něj. Cítil jsem jak se trochu pousmál a potom pokračoval dál. Za nedlouho už byly, já tam pořad jen stál a přemýšlel jsem co se právě stalo.
—————
Wooo ! Kristian je nějak aktivní, ne ? Co se stalo ? :'D No nic. :'D Doufám že se vám tahle kapitola líbila ! A my se uvidím zase někdy jindy... Takže... ČUS !
