Hrál jsem na piano na tom obvyklém místě, kde hraji každý večer.
Vždy tu je taková příjemná atmosféra. Mírné, nažloutlé světlo, které vycházelo z několika lamp na cihlovém obloukovém stropě, tu osvětlovalo kulaté dřevěné stoly nacházející se pod nimi. U nich seděli muži i ženy, všichni převážně ve středním věku a mezitím, co zaujatě diskutovali, popíjeli různé alkoholické nápoje a třeba i kávu.
Já jsem tu atmosféru zpříjemňoval ještě víc mojí hrou na piano.
Hrál jsem tu písně, které jsem já sám složil, ale převážně jsem hrál různé melodie, co mě zrovna napadali. Měl jsem totiž inspiraci. Přímo před sebou. Měl jsem svojí vlastní múzu. Múzu, kterou jsem nikdy nepotkal, a vlastně ani nevím jestli existuje. Múzu, kterou jsem mohl spatřit vždy jen tehdy, kdy mé prsty vyťukávali melodii na piano a při tom jsem měl zavřené oči
Jen tehdy jsem tě potkával. Jen tehdy jsem tě mohl vidět a vždy se do tebe znovu zamilovat...
ČTEŠ
Pianist {Yoonmin}
FanfictionVždycky když jsem hrál, byl si to ty, kdo mi dával inspiraci. Ty si byl ten, do kterého jsem se zamiloval. Bohužel jsem ale nevěděl kdo jsi...
