Tělo bez duše|MAVY|

6.

,,Vystup" přikáže mi, když zastavíme u lesa. ,,A-ale" na sucho polknu a vyděšeně na něj pohlédnu. ,,Říkám vystup!" zopakuje a já vystoupím.

Nakonec vyleze z auta i on a rozhlédne se, zda tu nikdo není. Když se ujistí, že tu nikdo není, přistoupí ke mně a natlačí mě na strom. Chytne mě za triko a stále se mi nepodívá do očí.

Jakoby čekal. Nahlas si povzdechne. ,,Ať tě ani nenapadne někomu něco říct" vydechne. ,,Protože jestli o mně cokoli cekneš chcípne osoba tobě hodně blízká" pokračuje.

Mám strach. Bojím se. Je mi jasné na koho naráží. Nechci, aby se cokoli Katce stalo. Mám sevřený hrudník a blbě se mi dýchá. Ucítím, jak mi po tváři tečou slzy.

,,Je ti to jasné?" zeptá se a v ten moment zvedne pohled. Jakoby jsem se úplně zastavil. Jakoby mé srdce přestalo bít. Jeho smaragdové oči se dokonale vpíjely do těch mých.

V těch jeho byl jasně vidět hněv, odhodlanost, zlost. Ale bylo tam i něco, co jsem nedokázal vyčíst. Zatímco v mých panoval pouze strach, smutek a obavy. Z mých očí začnou téct slzy a já přikývnu na souhlas.

Pustil mě a trochu odstoupil dozadu. Bez jakéhokoli přemýšlení beru nohy na ramena.

...

,,No to snad ne" vydechnu a padnu rovnou do postele. Nevím jak se mi to povedlo, ale ani ne za minutu jsem usnul. To se mi bude dobře spát v botách.

...

Prudce otevřu oči a urychleně si sednu až ke zdi, protože první co jsem uviděl jakmile jsem se vzbudil byly ty jeho smaragdové oči.

Opět se mi sevřel hrudník. Celou dobu mě pozoroval?! Seděl v křesle vedle mé posteli a doslova mě drtil svým pohledem.

Až teď jsem si všiml, že na sobě mám pouze boxerky. Beru si pěřinu a rychle si tělo skryju. Stále nic neříká. Jenom tam sedí a hledí na mě.

,,Dobré ráno" přisedne si ke mně. Pozoruji ho jako nějakého blázna. Moment.. on je blázen.

,,Ty mi neodpovíš?" zamračí se.
,,No dobrá.. jak chceš" povzdechne si, pohladí mě po noze, která mi čouhala ven a odchází z mého pokoje.

Oklepu se a ještě chvíli cítím v té noze příjemné vlny energie.