Tělo bez duše|MAVY|

9.

Chvíli jsem na něj nechápavě hleděl. ,,Ty máš Karla děsit! Ne se sním objímat kurva!" přistane mi další facka.

No jasně. Viděl to přes kamery. Stejně ty kamery zničím. ,,Dávám ti dva měsíce! Dva měsíce na to, totálně potopit Karla. Jasný?!" zařve mi do obličeje.

,,Karel za nic nemů-" ,,Drž hubu a dělej co ti říkám! Nebo.." vytáhne pistol a namíří ji na mě. ,,A teď zmiz, než si to rozmyslím a odstřelím tě rovnou tady.."

Na nic nečekám a odcházím pryč. Jak já ho nenávidím. Musíš zničit Karla. Musíš zničit Karla. Musíš zničit Karla.

...

Karel

,,Haló?" zděsím se, když uslyším bouchnutí dveří. ,,Je tam někdo?" ani nevím proč se ptám, když vím, že to je on, jehož jméno je mi stále neznámé.

Nevím co po mně chce ani proč tohle dělá. Dá se říct, že mě to stále děsí.

Povzdechnu si a vejdu do kuchyně.
,,Co to kurva-" chytnu se dveří. Na zemi jsou střepy od talíře a na zdi nápis "Láska je děsivá"

Asi jsem málem dostal infarkt. Jak? Proč? Co se to sakra děje?! Pomalu si kleknu ke střepům a začnu je sbírat. S mou nešikovností se trochu říznu o jeden střep do palce.

Tohle už dále nejde. Musím přeci něco dělat! Tohle není normální. Měl jsem policii zavolat už dávno.

Seběhl jsem schody nahoru a vešel do pokoje pro mobil. Mobil, který jsem měl položený na stole nebyl. Jsem si stoprocentně jistý, že jsem si ho dával na stůl.

Místo mobilu ležela na stole černá růže. ,,A to má znamenat jako co?!" zařvu do prázdnoty pokoje. Vezmu růži do ruky a otevřeným oknem ji vyhodím ven.

Začnu hledat mobil. Ve skříni, v šuplikách, na poličkách. Nikde není. Přeci se nemohl propadnout do země.

Vezmu si ze skříně mikinu a obléknu si ji. Bleskurychle vyběhnu z pokoje běžím po schodech dolů.

Chci otevřít vchodové dveře, ale jsou zamčené. Normálně zamykám až večer. A klíčky nejsou na stolku v předsíni. Začínám se čím dál tím více děsit.

V botech přeběhnu do kuchyně k zadnímu vchodu a modlím se, aby bylo odemčeno. Bohužel. Stejně jako vchodové jsou zamčené.

Na zemi leží malý papírek, který vezmu do ruky a na druhé straně je nějaký podivný znak.
Papírek mi vypadne z ruky, jakmile uslyším tichý, chladný hlas, který se rozezněl po celé místnosti.

,,Hra započala"