Zkaženost. Typická vlastnost člověka. Netvrdím, že já nejsem, jsem přeci vrah, baví mě to. Ty vyděšené pohledy, ten křik, žebrání o milost.
Jmenuji se Min Yoongi a jak už jsem řekl, jsem vrah.
Žil jsem sám. Matka zemřela hned po porodu a otec mě opustil, když mi bylo pět let. Vyrůstal jsem tedy na ulici, živil jsem se kradením a spal jsem v noci v parcích na lavičkách. Zimy byly chladné, ale přežít se daly.
Když mi bylo šestnáct, každý den jsem vídával skupinu lidí, jak bijí mladého chlapce. Lidem ve skupině nemohlo být více než osmnáct a oběti bylo asi patnáct. Oběť se jmenovala Park Jimin. Měl trošku delší vlasy a také mi došlo, že mu nikdy nikdo nepomohl.
Vždy jsem jen přihlížel, jak ho mučí. Chtěl jsem zakročit, ale měl jsem strach. Nadruhou stranu se mi líbil jeho vystrašený hlas, když je žádal, aby přestali, ty slzy, krev, strach. Bylo to nádherné.
Jednoho dne, kdy ho po chvilce nechali a šli si po svých, jsem šel za ním. ,,Um... Ahoj." Řekl jsem tiše, když jsem mu podával ruku. Nejdříve se mě lekl a chvíli váhal. Po chvilce ji přijmul a zvedl se ze země. ,,A-ahoj." vykoktal. ,,Jsi v pořádku?"
...Jiminie?
