Iris bez vlastní minulosti [HPFF CZ]

~ 7 ~

Zdálo se, jako by ta chvíle kdy ji všichni pouze se zatajeným dechem sledovali, nikdy neměla skončit. Vteřiny se tvářily jako minuty a minuty se táhly jako hodiny, pak se jeden ze studentů sedících u méně obsazeného stolu konečně vzpamatoval a začal tleskat. Brunetka tak získala informaci, po které celou tu dobu bádala v mysli,totiž který stůl patří její koleji, a posadila se na kraj zmíněného stolu.

Po ní přišli na řadu chlapci z prvních ročníků. Žádnému z nich se však neukázal tak slabý paprsek, jako byl ten Alicin.

Objevil se červený záblesk a chlapec, připomínající mládě gorily se posadil ke stolu Zlobovických. Tím byl přijímací rituál zakončen,a především u starších studentů, kteří rituál vídávali pravidelně každý rok, očekávaná večeře mohla začít.

Studenti nadšeně vyprávěli kamarádům o zážitcích z prázdnin. Prváci se spíše snažili něakým neznámým způsobem zneviditelnit a nenápadná brunetka způsobně nabírala čokoládový puding nevšímajíc si pohledů stíhajících ji od obou stolů.

Hostina byla u konce a studenti se začali v hloučcích trousit do svých ložnic. „Předpokládám, že neznáš cestu na svou kolej, je to tak"? zeptal se pobaveně chlapec se světle hnědými vlasy kterému dívka odhadovala přibližně patnáct let. Byl pouze o málo vyšší než Alice a zvědavě se na ni díval. Uvědomila si, že nejspíš očekává odpověď, nepatrně tedy přikývla. Chlapec se jen pobaveně pousmál její zdrženlivosti a pokynul jí, aby ho následovala, přičemž se jako by mimochodem představil: „ Jsem Ethan".

Procházeli setmělým hradem a dívka se pokoušela zapamatovat si cestu. Rovně, po shodech, zahnout do leva, po dalších schodech a třetí chodbou na pravo...

Došli ke zdi ve které byl vytesán obrys hlavy tygra s tlamou otevřenou do kořán. Chlapec pozvedl svou hůlku a pronesl: „kesnus tereton" zvířecí tlama jako by se pohnula a on zdí prošel jako by tu nebyla. Alice se pokusila také zdí projít ale místo společenské místnosti ucítila bolest v nose a ruka jí vystřelila k obličeji. V návalu bolesti jí z pusy vypadlo několik nevhodných slov a nos si ještě několik vteřin držela dokud bolest nevyprchala. Poté vyndala svou hůlku a pronesla odposlouchaná slova: „kesnus tereton" zeď se podruhe zavlnila jako by se hýbala a dívka, již bez nárazu prošla tygří tlamou.

Dívka se ocitla v prostorné místnosti, připomínající obrovský obývací pokoj. Několik křesel bylo pokryto kožešinou nahřátou teplem vycházejím z, až příliš velkého krbu. Z místnosti vedly jedny schody směrem dolů a jedny nahoru.

„Ty schody dolů vedou k ložnicím pro první a šestý ročník. Schody nahoru mají dvě patra, první pro druhé, třetí, čtvrté a páté ročníky a podkroví pro sedmáky které je ještě rozděleno podle specializací. Ty máš ložnici sama pro sebe jelikož jsi ve Strašnovíru jediná dívka a poznáš ji podle svého jména vyraženému na dveřích. Své věci už máš pravděpodobně tam. Umývárna je na patře společná ale ty budeš mít nejspíš svou vlastní". vysvětlil chlapec Alice ubytování.

Brunetka vystoupala schody a ocitla se v prázdné chodbě plné dveří do ložnic. Zhluboka se nadechla a začla číst jména na jednotlivých dveřích.

Dveře se svým jménem nalezla až úplně na konci. Ruku položila na kliku, než však stačila otevřít, její mysl prořízl výkřik bolesti, zavřela oči, spatřila bolest, spoustu bolesti, slyšela kledby které se nepromíjejí a vyděla slzy mladších dětí. Pokoušela se otevřít oči, to se jí však podařilo teprve když z kliky sundala ruku. Z oka jí tekla jediná slza, neotřela ji, místo toho ji nechala kanout přes tvář. Poté zvedla ruku slza jako by se vypařila, dívka se lekla a ruku opět spustila podél těla.

Najednou se jí opět zmocnil pocit, že ji někdo sleduje. Rychle se otočila a jako by za sebou spozorovala něaký pohyb, ten ale okamžitě zmizel. Otočila se zpět ke dveřím a tentokrát je otevřela projistotu kouzlem. Už teď věděla, že to tu nenávidí.

Moc se omlouvám, že kapitolky vycházejí méně často ale tento měsíc mám opravdu náročný takže doufám, že tahle vás potěšila a budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor v comentu.

Luci