Iris bez vlastní minulosti [HPFF CZ]

~10~

Flashback 1962,sídlo pána zla :

V setmělé místnosti roztřeseně klečel čtyřletý chlapec. Před ním vzpřímeně stál vysoký muž, mezi dlouhýmy, bílými prsty zamyšleně kroužil svou hůlkou. Hadí, nelidsky rudé oči opovržlivě zabodával na dítě skrčené u jeho nohou.

Chlapec měl v očích slzy, nebyly to slzy strachu ani bolesti, vzpomínal na domov, na své milující rodiče a na svou, sotva rok starou, sestřičku kterou už možná nikdy neuvidí, stýskalo se mu.

*****************

Brumbál nepřítomně pozoroval školní pozemky. Najednou, jako by mu něco došlo, se přemístil.

******************

Do mrtvého ticha se ozvalo hlasité "prásk" a muž s bílýmy vlasy a vousy se objevil přímo vedle malého chlapce, stále ponořeného do vzpomínek. Aniž by na něj pohlédl vyslal omračovací kouzlo na Voldemorta, ten ale jeho útok odrazil ochraným štítem a z jeho hůlky vyšel zelený paprsek, než však stihl zasáhnout zamýšlený cíl, Brumbál chytl za rameno již zaujatého a vyděšeného chlapce a opět se i s ním přemístil.
End of flashback

Flashback 1973,bradavice,ředitelova pracovna:

„Když jsi před čtyřmi roky nastupoval do Bradavic, ptal jsi se mě, kde je tvá skutečná rodina a jaké je tvé pravé příjmení, a já ti na to odpověděl, že jsi příliš mladý nato, aby jsi se pravdu dozvěděl, teď jsi ale téměř dospělý kouzelník, a zasloužíš si vědět kdo jsi Marcu.

Kdysi, studoval v Kruvalu velmi nadaný student, jmenoval se Poliakoff. Vyjímečný byl hlavně svou mocí, kterou mu mnozí záviděli, mocí, kterou já sám považuji za jednu z nejlepších vlastností. "

„Co to bylo za moc pane profesore?" zeptal se dychtivě Marc.

Brumbál se na kratičký okamžik odmlčel než mu otázku zodpověděl : „ Jeho moc spočívala v tom, že vždy když byl jakýmsi způsobem rozrušen či vykolejen a někoho se dotkl, donutil ho tím, aby nalezl svou nejlepší stránku a zachoval se podle ní, jinými slovy dokázal lidi donutit, být na chvíli lepšími. " „Jak to ale souvisí se mnou pane?" Brumbál se pouze pousmál a pokračoval ve vyprávění : „Příjmení tvé matky, tvé pravé matky, bylo za svobodna Paliakoffová."

Marc na ředitele zaraženě zíral „Ale já tu moc přeci nemám. Tak proč nejsem se svou rodinou? " Brumbál se zatvářil zklesleji a pokračoval : „Lord Voldemort nevěděl, že tu moc nemáš, unesl tě a od něj jsem tě zachránil já a dal tě ke tvé adoptivní rodině.

Nemysli si, že jsem se nesnažil tvou skutečnou rodinu vypátrat ale, po tvém únosu jako by se po nich zem slehla. "

Marc se vpíjel pohledem do kamenné podlahy a vyslovil to, co ho zajímalo snad úplně nejvíc : „Vzpomínám si," začal roztřeseným hlasem „že jsem měl sestru, co se stalo sní? Také ji unesly? " „Bohužel," přiznal Brumbál „nemám zdání o komkoli, od té doby co jsi byl unesen."

End of flashback

**************

Alice procházela kruvalskou chodbou směrem ke knihovně. Právě procházela kolem jejího nejneoblíbenějšího místa ve škole - obrovské zdi pokryté rytinou ve tvaru znaku relikvií smrti. Jednou o této zdi četla v knihovně, prý do ní znak relikvií vyryl Gelert Grindelwald, jeden z nejhorších černokněžníků celé historie.

Najednou spatřila chlapce, který vedle ní seděl na její první hodině, Rabstana Lastrange, jak se tyčí nad drobným studentem prvního ročníku a míří na něj hůlkou. Okamžitě poznala že mladšímu studentovi ubližuje. Rozběhla se k nim a na chvíli, jako by zapomněla, že je čarodějka. Rabstana popadla za rameno a co největší silou se ho snažila odstrčit od prvňáka.

V okamžiku, kdy se dotkla jeho ramena, se mu v očích objevil skelný pohled a bez odporu od chlapce odstoupil. Na jeho tváři se usídlil takový výraz, jaký u něj snad nikdy nikdo neviděl. Rychlým pohledem střelil po prvákovi zamumlal tiché „ promiň " a rázně odešel pryč.

Alice udiveně hleděla na jeho záda, jako by to ani nebyl on. Byl tu však někdo, kdo na celý výjev zíral ještě udiveněji - Marc.