Iris bez vlastní minulosti [HPFF CZ]

~15~

Večírek už byl v plném proudu, na vyvýšeném parketu se tančilo a ze stolu s šampaňským neustále ubývaly sklenky, málokdo by si tedy všímal jedné tmavovlásky, která obezřetně vyšla z nevýrazných dveří následována černovlasým mladíkem.

Zadýchaně se opřela o jeden z občerstvovacích stolků a podezřívavě se rozhlédla okolo sebe, zdálo se však, že jejího příchodu si nikdo nevšiml, proto si pouze vzala ze stolku sklenku s pitím, do kterého si nenápadně přihodila více ledu a vydala se k jedné z židliček stojících vedle tanečního pódia, kde se lenivě pohybovalo několik párů v, na styl hudby až příliš, pomalých tanečních krocích.

Mladík, který ji následoval se zastavil u zdobeného schodiště a ledabyle se opřel o zábradlí, přičemž nespouštěl pohled z tmavovlasé dívky, tak ladně si sedající nedaleko něj.

Byl si jist, že ji ještě nikdy neviděl a přesto mu někoho neomylně připomínala. Určitě byla ještě ve školním věku, do Bradavic ale nechodila, to by o ní zrovna on určitě věděl, o ní ano. Postupně si ji prohlížel od hlavy až k patě a musel uznat, že v Bradavicích nemají moc takových dívek, jistě hezká děvčata tam jsou o tom není pochyb, žádná z nich však nesdílí její ladné způsoby ani ty rozpustilé jiskřičky, které v jejích očí vydoloval. Mluvila na něj ale anglicky, s přízvukem se kterým se prostě musíš narodit. Přemýšlel horlivě mladík.

Alice se snažila nevzbuzovat pozornost, přesto ale nemohla nevicítit něčí pohled, který se jí vrýval do zátylku, rychle se tedy otočila, a když spatřila chlapce, který ji přistihl ve sklepení, znepokojeně se zvedla a vydala se k němu se sklenkou stále v ruce.

Došla k němu, uchopila za, zřejmě drahý, společenský hábit na rameni a jemně ho odtáhla k jednomu ze vzdálenějších stolků.

Jakmile usedly mladík šeptl : „Šel bych sám ale musím uznat, že takhle to bylo mnohem lepší " Alice nadzvedla obočí, usadila se naproti němu a než k němu zvedla pohled mírně se usmála
„Co jsi viděl ve sklepení?" zeptala se stále naprosto vyrovnaným hlasem „Tebe, jak jsi někam zašla a pak se zase vrátila, " také se usmál chlapec, bylo to jako souboj úsměvů. „To je vše? Nic víc jsi neviděl? " oddechla si Alice. Sirius se trochu zamračil „Co jsi tam dělala?" Tmavovláska se na něj dívala s pobavením v očích „Proč myslíš, že ti to řeknu? Vždyť ani nevím jak se jmenuješ, vidím tě poprvé v životě. "
„Dobrá," začal Sirius, větu však nestihl doříct, když si Alice přitiskla ke rtům ukazováček, ze druhé strany sálu zvětšeného kouzlem, se začaly ozývat výkřiky kleteb mísící se s vyděšeným ječením čarodějek, stojících zřejmě přímo u dění.

Rychle se zvedla a ignorujíc mladíkův nechápavý výraz se rozběhla směrem odkud hluk vycházel.

To, co uviděla, když dorazila k původišti pozdvižení jí nevýslovně vyděsilo, Marc s Beth stáli v obležení několika kouzelníků a v jejich čele, se skřehotavě smála středně vysoká dívka, přibližně sedmnácti let stará s černými loknami, kroutícími se do hustých prstýnků, které jí dopadaly až do poloviny zad.

„Ale ale ale, koho to tu máme, že by Elizabethka z mrzimoru a" dívce se překvapením zůžily zorničky „a náš ztracený Marcus z nebelvíru, to jsem ráda, že tě zase vidím, bála jsem se, co se ti mohlo stát." dál ironickým hlasem blábolila se zlomyslným výrazem ve snědé tváři.

Vtom čísi ruka odstrčila Alice stranou a ona spatřila onoho chlapce, jak s každým svalem napnutým přichazí blíž ke stejně černovlasé dívce, jako byl on sám, a tiše, že to slyšelo jen několik nejblýže stojících lidí, procedil: „Bellatrix, co to má znamenat?" Dívka obrátila pohled na mladíka a rysy jí okamžitě ztvrdly nenávistí „To tě vůbec nemusí zajímat ty krvezrádče." sykla opovržlivě a obrátila se zpět, na své dvě oběti. Alice byla čím dál více zmatenější, copak on tu dívku zná?