Poslední z nás

Spóry a nakažení

Když vylezl nahoru nad dveře, objevil se v polo rozpadlém baráku....
Tess zamířila směrem k východu kde už dávno dveře nebyly. Prošla ven na dvůr, který byl zarostlý trávou. Podívala se na protější dům, byl porostlý mechem. Joaileho, který vyšel hned za ní oslnilo slunce."Už je to pěkně dlouho co jsme tu byli."-"To jo no ale furt je to romantické místo"-"Víš přece jaký jsem romantik,"-"To jo no...,"povzdechla si Tess. Joalie přišel ke zdi o kterou měl být opřený žebřík."Kde sakra je?!"zeptal se Tess.."Nevím, skus se podívat okolo, třeba tu někde bude."
Joalie si povzdechl. Obešel vodní hydrant a došel k dlouhé trávě, která se tyčila vzhůru ke slunci. Snažil se najít ten žebřík. Najednou se v trávě něco zablyštilo. Byl to konec žebříku.
"Mám ho,"zakřičel Joalie. Popošel k němu a zvedl ho. Tess se opírala o zeď a když si všimla jak Joalie nese žebřík, narovnala se a čekala. Joalie došel ke zdi a opřel žebřík."Dámy první."-"Dámy? To si mě s někým pleteš," odpověděla mu se smíchem.
Tess vylezla nahoru a Joalie hned za ní. Vlezli do kanceláře která ještě sotva mohla splňovat svůj účel. Zdi se rozpadaly, v podlaze byly díry, omítka opadávala. Joalie si prohlížel kancelář. Tess zatím šla dál aby zjistila kudy by měli jít. Nešla ani dvacet metrů a došla k obrovské díře v zemi.
"Joalie!!!"zakřičela na něj. Joalie jako by se probral z tranzu a rozběhl se za ní."No, co je???"-"Ty se mě ptáš co je??Máš před sebou díru jako kráva kterou sotva přeskočíme a ty se mě zeptáš co je???"-"Ježiš tak promiň no,"řekl Joalie překvapeně z toho jak Tess reagovala. "Hele dole je nějaký prkno, dojdi pro a podej mi ho skusime přes něj přejít. "Rozkaz!"
Joalie se otočil a došel zpět do kanceláře ve které se před tím všiml díry ve zdi. Došel k ní a prolezl na druhou stranu. A měl pravdu byla to nějaká cesta dolů do té díry. Vlezl dolů do díry a vzal prkno do rukou. Tess už čekala na okraji aby s ho vzala podal ji ho. "Dávej pozor, je těžké." Tess si jenom odfrkla a vzala si ho. "A teď zase zpátky,"řekl si Joalie sám pro sebe. Asi za dvě minuty byl zase u Tess která se chystala přejít to prkno. Vlezla na něj, prkno zavrzalo. Tess se lekla a zrychlila krok. Přešla prkno na druhou stranu a čekala na Joalieho. Vlezl na prkno a přešel ho bez větších potíží. Šli dál. Joalie jenom potichu následoval Tess. "A jak dlouho tam Robert ještě bude?"-"Prý by tam měl být do zítra do dvou odpoledne."-"Aháá," řekl Joalie. Najednou sebou trhl a zastavil se. "Zatraceně, spóry!" Vytáhl z batohu plynovou masku a nasadil si jí. Tess to udělala taky. Vlezli dovnitř mraku sporů. Viditelnost se mnohem zhoršila takže viděli pár metrů před sebe. Museli se skrčit a jít jak housátka. Joalie došel k tělu které bylo jakoby pokryté nějakou houbou. "Tak viníka bychom měli,"řekl Joalie a strhl tělo dolů. Přemýšlel proč někteří z nakažených si prostě jenom lehnou opřou se o zeď a začnou vytvářet oblasti nakažených spórů. Došli k úzké skulině, kterou blokovalo jakési prkno. Joalie se zapřel a chtěl prkno nadzvednout. Jenomže se zlomilo a kus zdi na něj spadl. Naštěstí se stačil vyhnout. "Si v pořádku??!!"zakřičela Tess. "Jo ale dávej si bacha celé se to tu rozpadá." Chytil Tess za ruku a pomohl jí vlézt do skuliny a prolezli ji spolu. Prošli, ale najednou za nimi někdo zakašlal. Joalie se rychle otočil a lekl se. Ležel tam voják na kterého očividně spadla železná skříň s velkým kusem zdi. "Prosím pomozte mi, moje maska praskla nenechte mě se proměnit v jednu z těch věcí." Joalie zaváhal ale sáhnul za svůj opasek a vytáhl pistoli. "Co chceš dělat?"zeptala se Tess. Joalie neodpověděl, jenom zamířil vojákovi na hlavu a pomalu stisknul spoušť. Kluka vojákovi proletěla hlavou. Tess leknutím naskočila. "Má to za sebou, tak jdem." Šli do nějaké kuchyně nebo co to bylo. Joalie se najednou z prudka zastavil a poslouchal. Jakoby slyšel skřek či co. "Slyšíš to taky,"zeptala se Tess. "Pšššššt!" Joalie se opřel o zeď a poslouchal. Nakažení. Asi tři a někdo živí. Nakažení jse se skřekem rozběhli proti vojákovi a shodily ho na zem voják křičel ale bylo mu to k ničemu.
Začali ho pojídat za živa. Jeden z nakažených začal jenom chodit z místnosti do místnosti. Joalie se připlížil za něj chytil ho pod krkem a zardousil ho. Byl to Runner. Runneři vypadali jako normální lidé. Byly rychlí viděli úplně normálně ale nereagovali na světlo. Joalie ukázal Tess na ty další dva. Začal se plížit k nim ale kopnul omylem do kamínku. Runneři se otočili a zařvali. Jeden z nich se rozběhl na Joalieho Joalie ho chytil, švihl s ním na zem a dupl mu na hlavu. Hlava praskla jak shnilí meloun a rozpadla se. Druhý překvapil Joalieho ze zadu a snažil se ho kousnout. Ozvaly se dva výstřely a Runner spadl k zemi s dírou v hlavě. Joalie se podíval směrem na Tess. "Dík moc....."