Poslední z nás

Ellie

"To nabíráš celkem mladý,"řekl s posměškem Joalie." Ona k nám nepatří,"odsekla mu Marlene s bolestí v obličeji. "A ani patřit nebude," a podívala se na Ellie.
"Co chceš aby jsme propašovali?" Marlene se podívala směrem k Ellie. "Doufám že to není to co si myslím?"-" Ne, počkej to máme propašovat jí??"zeptal se Joalie. "Jo," řekla Marlene. "To ani náhodou."-"Dám vám dvakrát tolik co my Robert prodal." Joalie se chytil za hlavu. "Takže, Tess půjde se mnou k nám, já se nechám ošetřit, ale ona tam s náma nepůjde. Joalie jí zatím pohlídá." Joalie a Ellie se na ní podívali a oba začali řvát:" To je blbost, děláš si prdel."-"Stačí!"-"Ale Marlene já s ním nikam nepůjdu, půjdu s tebou,"-"Dost Ellie, už se o tom nebudeme bavit!" Elli poraženě a s respektem sklopila hlavu. "Jak je vůbec znáš?"zeptala se Ellie. "Znala jsem se s jeho bráchou Tommym, říkal že se na něj můžu kdykoliv obrátit a požádat o pomoc."-"To bylo předtím nebo potom co opustil tu tvojí organizaci?"-" Tebe, Joalie, opustil taky ale byl to dobrej chlap."-"Tak co jdete do toho?" Tess došla k Joaliemu. "Vem jí k východnímu tunelu a počkejte tam na mě." Joalie nasraně vzdychnul. "Je to jenom obchod," řekla Tess a podívala se na něj zamračeně.
"Marlene já ale....."-" Dost! Už se o tom nebudeme bavit, jdi s ním a bez řečí."-"Tak dělej, jdem." Když vyšli ven objevili se na malinkém náměstíčku. Leželi zde mrtví světlonoši. Měli prostřílená břicha a byli opření o zeď jako kdyby je popravovali. "Jako slyšela jsem střelbu střelbu ale tohle jsem nečekala." Joalie si jí nevšímal a pokračoval z náměstí po schodech dolů. "Hej, neflákej se a pojď," ukázal na schody do podchodu. "Tudy dolů." Ellie ho předběhla a šla pár kroků před ním. Podchod vedl jenom kousek. Za chvíli vedli schody zase nahoru. Vyšli ven. Po silnici jezdily zásobovací vojenské konvoje. "Ellie, přikrč se," řekl Joalie. Proplížili se kolem zídky k bíle bytovce. Joalie otevřel dveře:"Pojď nahoru," a zavřel za nimi dveře. Vyšli schody a dostali se do dlouhé chodby, která vedla mezi domy. "Jak jsi se vůbec seznámila s Marlene?"-" Byla to mámy nejlepší kamáradka."-"A kde máš rodiče?"-"Kde má rodiče třičtvrtě lidí? Umřeli když mi bylo šest."-"Aha, takže místo toho aby jsi přišla do zóny tak tě máma vzala za Marlene a přidala jsi se ke světlonošům. Kolik ti vůbec je, dvanáct?."-"To ti může být uplně u prdele a je mi čtrnáct a nevím co to má s tím co společného." Mezi tím došli k poslesdnímu bytu. "Hele aby jsi věděla, je mu uplně volný co s tebou udělají až tě jim předáme."-" No tak super." Vešli do bytu. Joalie přišel k pohovce uprostřed pokoje a natřasl si polštář. Lehl si a zavřel oči. "Co to děláš?"-"Zabijím čas."-" A co mám dělat já?."-"Něco si určitě vymyslíš." Ellie si znuzně oddychla. Když přecházela k oknu podívala se Joaliemu na ruku. "Nejdou ti hodinky." Joalie se jen ironicky zasmál......