Poslední z nás

O 20 LET POZDĚJI

Joalieho probudilo bušení do dveří. Posadil se na posteli a promnul si oči.
Neměl tušení o tom kolik je. Vstal a šel ke dveřím. Otevřel. Před ním se objevila Tess."Čau, můžu dovnitř?"-"Jo, jo pojď," řekl Joalie váhavě. Tess došla k lince kde stála láhev whisky. Vzala ji do ruky, vyndala hadr ze dřezu a polila ho. Začala si otírat ránu na čele."Nechceš mi říct něco o tomhle,"a ukázal jí na čelo.
"Chtěla jsem doručit zboží ale potkala jsem Robertovy chlapy."-"Můžu hádat, celá zásilka je v prdeli a my nemáme nic?"-"Ne, vyřídila jsem jí, máme potravinový lístky na tři měsíce dopředu," a hodila lístky na linku. Joalie se zvedl a popošel k ní." Dej to sem," vzal ji hadr a začal jí ránu vymývat." Mám takový tušení že ty chlapi dopadli mnohem hůř než ty,"pronesl s úsměvem. Tess se jenom zasmála." Ale mám toho mnohem víc, vím kde je Robert."-" Počkej, myslíš náš Robert?"-"Jo, přesně ten."-"Kde,"a podíval se na ní. Vzala hadr a hodila ho zpátky do dřezu. Joalie se posadil.
"Dneska bude v přístavu, máme šanci ho dostat,"řekla a úsměvem na tváři.
"Chce se ti do toho?"-"Jo, tak jdeme."
A rozešli se ke dveřím. Když vylezli ven Joalieho oslnilo slunce a musel si zakrýt oči rukou. Dal Tess klíče, zamkla a schovala je. Prošli kolem dvojice obyvatel kteří spolu rozmlouvali o službě u zdi. Joalie je ani nevnímal jen prošel kolem nich do krátké uličky, která končila pár metrů před nimi. Když vešli na silnici, museli se uhnout aby je nepřejelo armádní auto. Projelo kolem nich.
Z rozhlasu se ozval ženský hlas:"Pozor, spolupráce s veřejnými činitely je bezpodmínečně nutná. Každý náznak nespolupráce se trestá." Joaile si toho nevšímal a pokračoval za Tess." Podívej, příděly ještě ani neotevřeli,"řekla Tess nervózně. Joaile se podíval směrem na příděly. Cítil se unavený jako nikdy předtím. Prošel kolem Tess a šel na před. Když procházel kolem budovy kde bylo velkým písmem napsáno: BUDOVA MĚSTSKÉHO SOUDU, z prudka se rozlétly dveře a vyšly dva lidé v bílém oblečení v plynových maskách. A za nimi čtyři lidi v poutech. Klekli si na chodník a doktoři je začali skenovat.
"Dobrý,"řekl ten co držel skener. Přišel k ženě, která se klepala jak ratlík. Přiložil skener, chvíli čekal.... Skener zapípal. Podíval se na něj:"Tady to žije!" Druhý zkopl ženu na zem a střelil jí. Popošel k třetímu a oskenoval ho. "Dobrý,"ale čtvrtý se zvedl "To nejde, nepřezuji to, seru na vás,"a rozběhl se pryč. Druhý v masce na něj zamířil a vystřelil. Joaile sebou trhnul. Uvědomil si že se na něj Tess dívá. "Nákaza se pořád šíří a.."-"To znamená , že se lidi pořád plíží ven,"dořekl to za ní Joalie. Když se přiblížili k bráně Joalie začal vyndavat průkazy." Nechal jsem nám udělat nový, takže by jsme měli projít bez problémů."-"Dobře,"odpověděla mu. Došli k vojákovi, který stál u brány." Doklady prosím,"-"Tady, prosím."-"Jaký je účel vaší cesty,"zeptal se Voják."Jdeme navštívit přítele, máme dneska volno."-"Dobře, běžte,"a uhýbal jim. Když v tu ránu za vojákem vybouchnul náklaďák. Rychlé zavřel bránu a zařval:"Vypadněte odsud!" Někdo z vojáků zakřičel :"Světlonoši, střílejte!" Joalie se otočil a běžel za Tess do protějšího domu. Vevnitř to bylo cítit zatuchlinou."Tak, to byla ta snáší cesta. Na dej se do kupy,"a podala Joaliemu obvaz aby si obvázal poraněnou ruku. Obvázal si ji a pokračoval za Tess. Šli úzkou chodbou. Podlaha vypadala jako šachovnice. Bílá se střídala s černou, černá s bílou. Všiml si jich černoch sedící na plastové židli."Hej, čau Tess, viděla jsi to?"-"Byla jsem přímo tam,"odpověděla."Neslyšel si něco o Robertovi."-"Ty ho hledáš taky?"-"Cože, kdo ještě ho hledá?"-"Ahmm, Marlene."-"Marlene, co chtějí světlonoši u Roberta?"-"Nevím,"odpověděl ji černoch bouřlivě. Pokračovali v chůzi chodbou."A co jsi ji řekl?"-"Nic nevím."-"Dík, máš to u mě."-"Dávej na sebe bacha Tess."-"Ty taky, za chvíli to tu budou oblízat vojáci, buď ve střehu a vyvaruj se konfliktu."-"Dobře, čau,"zastavil se a opřel se o zeď. Když došli do místnosti, která asi dříve sloužila jako obývací pokoj, seděl na pohovce postarší chlap."Čau, tak co jak to vypadá,"zeptal se Tess."Venku začíná být horko, co tady?"-"Po nakažených nebo vojácích ani stopa."-"Tak to ráda slyším." Došla k polici která zakrývala díru ve zdi."Joaile, pomoz mi s tím." Joalie přišel k polici a s Tess ji posunuli stranou. Tess skočila dolů do díry ve zdi. Joalie skočil hned za ní. Dole byla tma, takže bylo sotva vidět pod nohy. Tess došla k generátoru a nastartovala ho. Rozsvítilo se."Budiž světlo,"zvolala Tess."Pojď vezmeme si naše věci."
Joalie pokračoval za Tess chodbou až ke stolům kde ležela pistole s batohem a plynovou maskou."Náboje a věci tu zůstali od minule." Joalie vyndal zásobník z pistole."Moc nábojů tu nezbylo,"řekl."No, tak budeš muset pořádně mířit." Joalie hodil masku do batohu a vzal si ho na záda. Došel ke zdi kde už stála Tess. Opřel se o ní a Tess se rozběhla proti němu a on ji vysadil nahoru. Vylezla na zeď a podala mu ruku."Tak pojď, kovboji,"řekl provokativně. Joalie ji podal ruku. Pomohla mu nahoru. Nahoře nebylo moc místa.
Došel ke dveřím položeným na díře nad nimi. Zvedl je aby Tess mohla prolést nahoru. Tess se protáhla dírou a dveře podržela aby se Joalie dostal za ní.......