Já nebo biatlon?

Konec prvního svěťáku

Když skončil ceremoniál, mohly jsme už konečně vyrazit směr hotel. V autě bylo zase veselo, protože se rozvedla konverzace na téma: Já, Verča a Béčka. Holky z nás chtěly dostat co nejvíc informací.

Na hotel jsme přijely stejně jako Norové. Po výstupu z auta se všechny naše holky, výjma mě a Verči, ,,nenápadně" koukaly na norské kluky. Při tom se hlasitě tlemily.

S holkama jsme si poté zalezly všichni do jednoho pokoje a povídaly jsme si o všem možném.

Pak jsme šly na večeři. Já a Verča jsme se oddělily od těch našich štěbetalek a mířily jsme k norskému stolu. Kluci si zřejmě povídali něco norsky, ale hned jak nás spatřili, přešli do plynulé angličtiny: ,,Ahoj holky!" Pozdravili nás.

Jako na zavolanou jsme k nim obě přiběhly a každá dala tomu svému pusu. Poté už jsme jen večeřeli.

Když najednou nás vyrušil hlas z mikrofonu. ,,Nerad vás ruším při večeři, ale všichni mě teď poslouchejte." Začal mluvit trenér Norů.

,,Zítra už všichni odjíždíte do své rodné země a tak nás napadlo, že bychom mohli uspořádat večírek na rozloučenou. Takže o půl osmé se všichni sejdeme tady v jídelně."

,,Joo párty!" Vykřikla radostně Verča. Ale já jsem měla úplně opačnou náladu.

,,Zase se tam budou pouštět jen rychlý písničky a všichni se opijou. Supr." Pronesla jsem ironicky.

,,No tak Gábi, já to zařídím neboj! Bude to pro tebe nezapomenutelný večer, slibuju!" Snažil se mi vykouzlit úsměv na tváři Johannes. Jen jsme souhlasně přikývla.
______________________________________

Nevěděla jsem co si mám vzít na sebe. Neměla jsem sbalené žádné šaty, protože jsme vážně netušila, že se bude něco takového konat. Nakonec jsme šáhla po jednoduché kombinaci. Oblékla jsem si modrou košily a černé kahoty. Na krk jsem nasadila bílý náhrdelník a na rty nanesla růžovou rtěnku. Vlasy jsme si nechala volně rozpuštěné.

Už jsem se chystala odejít když mě někdo zastavil u dveří. Na něco jsem totiž zapomněla, na Verču.

,,Tak to prr holčičko, takhle nikam nejdeš!" Pustila se do mě a mého outfitu.

Okamžitě mě odtáhla ke skříni a začala mi vybírat nějaké šaty. ,,Já tady ale žádné šaty nemám!" Snažila jsem se jí zastavit v úporném hledání. ,,Tak šáhneme do mého šatníku." A přešla ke své skříni.

Hledala a hledala až jí oči zůstaly viset na jednom kousku. ,,Tyhle si vem!" Podala mi je s jiskřičkami v očích.

Oblékla jsem si je a šla se jí předvést. Začala jí stékat slza po tváři. ,,Jsi neodolatelná!" Rozplývala se nade mnou.

Podívala jsem se do zrcadla. Ano, šaty byly opravdu krásné. Moc se mi líbily. ,,A teď něco s těma tvýma vlasama." Zavelela najednou.

Posadila mě na postel a začala mě krášlit. Sepnula mi vlasy do jednoduchého drdolu a kolem uší mi pustila dva pramínky vlasů. Nakonec celý účes ještě přelakovala.

Pak se vrhla na můj obličej. Po mém svolení strhla veškerý můj nanesený make-up a pustila se do toho.

S make-upem to moc nepřeháněla. Pudřenkou mi zvýraznila líční kosti a nanesla jemné lososové stíny. Pak lehce udělala oční linky a na rty nanesla světle růžovou rtěnku.

,,Mrkni se do zrcadla." Poručila mi.

,,To je krásný!" Řekla jsme jí s úžasem. Vypadala jsem jako princezna.

Verča byla taky moc krásná. Vzala si oranžové šaty a vlasy si nechala rozpuštěné. Líčení zvolila podobné, jako vytvořila mně.

Pak už jsme se jen vydaly na oslavu.

Když jsme scházely schody, dole už netrpělivě čekali kluci Bø. Když nás uviděli, nemohli se na nás vynadívat. Respektive to já na Johannese taky ne. Měl černé sako, barevnou kravatu, krásně upravené vlasy a dioptrické brýle. Vypadal strašně roztomile.

Kluci nás popadli nám nastavili svou ruku, kterou jsme propletly s tou naší. Poté už jsme spolu vcházeli do jídelny.

Bylo tam malé podium. Na něm už stál norský trenér a po našem příchodu nás všechny přivítal.

Chvíli jsme tancovali, když se najednou vypla hudba.

Norský trenér si znovu vzal mikrofon a začal do něj mluvit. Johannes se mezitím omluvil, že si musí něco zařídit. Nechápala jsem to.

,,Kam šel?" Zeptala se mě Verča, ktera ke mně mezitím přiběhla.

Pokrčila jsem rameny.

Když se norský trenér ujistil, že ho všichni vnímají, začal mluvit. ,,Je tu mezi námi osoba, která má krásný hlas. A abychom tu dnešní párty trochu oživili, rád bych si jí přizval na pódium. Gábi, pojď sem prosím."

Vytřeštila jsem na něj oči. Cože já? Verča do mě strčila, abych šla, protože jinak bych se si nehnula z místa.

Lidé začali tleskat.

,,Tak co nám zazpíváš?" Zeptal se mě norský trenér. ,,Slyšel jsem, že máš ráda písničku Perfect, tak třeba tu ne?" Vybral to za mě.

Místností se rozezněla předehra.

Pro větší představu si tuhle písničku pusťte a čtěte u toho.

,,I found a love, for me. Darling just dive right in and follow my lead."

Začala jsem zpívat. Koukala jsem se přitom po publiku. Všichni se na mě usmívali.

Zpívala jsem dál a dál a moc jsem si tuhle chvíli užívala.

Když jsem dozpívala refrén stalo se něco, co jsem rozhodně nečekala.

Pokračování příště.....
Promiňte, že jsem to takhle ukončila, ale nebojte! Ještě dnes by měl vyjít další díl! Tak ahoj příště!❤❤❤